Romeo - 7.díl

26. března 2013 v 14:27 | Nana. |  Romeo

Srdce jsem měla někde hluboku v břiše a ten zváštní pocit se mi proléval tělem jako horká čokoláda. Udělal pro mě tuhle laskavost a teď musel být tak ponížený. Zná všechny společenské zvky a výrazy,protože tyhle lidi obsluhuje. Musí nás nenávidět.
"Můžete mě na chvíli omluvit?" šptila jsem.
"Jistě drahá." mávla rukou Caleba.
Noe mi věnoval ještě jeden svůdný pohled,který hladil mou duši i moje oči.
Přestaň se zabyvat sebou,Alexo.
Přidala jsem do kroku a snažila jsem se vypadat stále elegantně v mých béžových vzorovaných kalhotových šatech. Cestou jsem popadla z tácu jednoho čísníka skleničku šampaňského a odvážně jsem jí do sebe kopla. Vycupitala jsem z vysokých dveří a uslyšela jsem zvuky skleniček a táců. Škli ze dveří napravo.
Bez váhání jsem popadla za kliku a vešla jsem do kuchyně. Vypadala přímo ukázkově. Pulty a uprostřed mísnosti ostrůvek a tam vzadu v rohu stál kluk s perfektním účesem a snažil se krájet rajče.
"Tady nemáš, co dělat." sykl na mě nějaký čísník docela zženštělým hlasem.
"Pardon." uhla jsem mu a mířila jsem k Romeovi.
Nožem tloukl o krájecí prkénko a vypada dost rozrušeně. Je čemu se divit?
Když jsem byla skoro u něj a chtěla jsem ho chytit z rameno, obejmout ho a říct mu, že se mu omlouvám, tak nůž do prkénka zabodl a kopl do skříňky pod pultem. Otočil se a založil si ruce na prsou. Pak mě zbystřil. Popošla jsem ještě pár kroků a stála jsem u něj tak blízko, že jsem cítila jsk dýchá.
"Co tady děláš?" prohodil a zadíval se do země.
"Bylo to ode mě tak neomalené, měla jsem se tě zastat nebo něco..cokoliv udělat." provinilě jsem se omlouvala a hladila jsem ho po ramenou.
"Ty se mi nemáš absolutně za co omlouvat. Nejsme nic. Myslím tím, že jsi pro mě cizí." brblal dál a koutek pravého oka mu nenápadně cukal.
To mě trochu zarazilo. Nebo spíš bolelo.
"Já myslela, že jsme aspoň přátelé..."
Byla jsem dokonale zmatená.
"Možná jsme byli, Aruxy. Jenomže my dva nidky nebudeme přátelé." zvedl pohled a upřeně na mě zíral a pohlcoval mě do jeho očí.
"Proč ne? Myslela jsem si, že by to bylo příjemné."
"Podívej se na sebe... Jak mluvíš, jak vypadáš, jak se chováš a podívej se na mě!" varovně zvedl ukazováček.
"Můžu se změnit abychom byli přátelé."
Rorzodně jsem se nechtěla změnit. Nikdy. Jsem Alexa Welicková, princezna New Yorku.. módy..recepcí.. ale bylo tu něco, něco co mě nutilu říct tuhle nesmyslnou větu.
Zamrkal. Asi třikrát.
Zvedl ruku a prsty obrkoužil lini mých boků. Celý tenhle porces,který mi dělal neskutenčně dobře doprovázelo uklidňující ticho prázdné kuchyně. Druhou rukou přejel po mé páteři a přitiskl mě k sobě. Bylo to jako dokonale sehraný proces. Jako tanec. Tance,který tančím s ním. Tanec,který tančil s leckým.
Přetočil nás a z putlu shrnul prkénko i se zeleninou. To rytmicky zadunělo a doprovázelo náš tanec. Naši předehru. Možná je to tím, že jsem vypila svojí první sklenku šampaňského a příjdu si opilá nebo něčím úplně jiným,ale nemohla jsem se tomu bránit. Položil mě na pult a políbil mě na krku.
Celé nohy mi vysely bezvladně dolů a on se postavil mězi ně. Doplnil prázdné místo. Byla jsem trochu zmatená z toho co má dělat.
"Romeo já-"
"Říkej mi Justine. Křič to jméno!" sykl a nepřestával se věnovat mému krku.
Ucítila jsem jak mi rozepíná zip na straně šatů. Jak to k sakru všechno tak rychle stíhá?
Za chvíli jsem na tom byla tak, že z mých kalhotových šatů na mě už byla jen jedna nohavice. Jsem hezká polohaná? Měl by mi to říct. Měl b mi říct, že hezčí dívku neviděl.
"Co když jsem někdo příjde?" ptala jsem se a snažila jsem se ho zarazit.
"Nepříjde, teď máme čekat u stolů." řekl. Slyšela jsem kvílení dalšího zipu. Přesně v ten okamžik to na mě všechno padlo. Všechny ty obavy z prního milování... aby to bylo romantické, s tím koho milujete a příjemné.
Hlava vedle hlávkového salátu rozhodně není romatická, Justina rozhodeně nemiluju a studivý pocit po celých zádech rozhodně není příjemný.
Ucítila jsem jak mi kalhotky shrnuje jen na stranu... aby měl volný vstup.
Ani si neudělá tu námahu,aby mě pořádně svlékl.. a jeho taky. Na tříslech mě tlačila tvrdá teplá věc a uvědomila jsem si co vlastně chci.
"Ne, nech mě." ostrčila jsem ho a posadila jsem se.
Koukal na me zamračeným pohledem. Čelo měl orosené, účes už né tak upravený, sako rozeplé a z pohkopce mu vyselo to.
"Co je?" ptal se,když jsem nic neříkala.
Seskočila jsem z putlu a soukala jsem sezpět do oblečení.
"Tak co je?" zeptal se znovu.
"Nic, jen jsem se prostě v něčem mýlila." usmála jsem se na ně, zapla jsem si zip a odkáčela jsem ke dveřím. Pak jsem se na něj ještě ohlédla, což se on ani nepokusil. Zapínal si poklopec a udržoval si zamračený výraz.
Hm..Jsem ale naivní. Myslela jsem si, že by jsme mohli být přátelé a nebo i něco... Hm.. jsem navní. Kolena se mi klepala rozrušením a skoro mi nešlo jít na těch podpatcích. Zatočila jsem hned do dalších dveří s nápisem dámy, abych se upravila a mohla se zase vrátit na večírek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama