Romeo - 6.díl

26. března 2013 v 14:26 | Nana. |  Romeo

"Já mám tyhle hřísné tipy ráda, to máš po mě." mrkla mamka, když jme vyjeli z ulice.
Haha. Táta je určitě hříšný tip.
"A volala jsi tátovi, že budu u tebe?"
"Neboj se..Volala." řekla s ledovým klidem a zatočila.
Zbytek dlouhé ceste do toho lepšího New Yorku se mě mamka ptala jaké bylo naše první rande a jak líbá a já si musela vymýšlet samé nesmyslné historky a začala jsem se do toho zamotávat. Nejde jí neříct, že s ním nechodím,že je to jen kvůi tomu abych zapadla ve škole. Začala by s tím, že je nepotřebuju, že jsem daleko lepší než celá tahle čtvrť (ne že by to nebyla pravda) a tak dále. Jenomže já to takhe zkrátka chci a proto asi budu muset lhát i jí.
Konečně jsem uviděla ulici,kde bydlí babička a hlasitě jsem si oddechla. Mamka si mě změřila pohledem a zaparkovala před zelenavými dveřmi.
Cupitala jsem za mamkou po šdivých schodech opět fascinovaná její chůzí. Nikdy nebudu tak elegantní jako ona. Jakoby se vznášela. Objala mě kolem ramen a stiskla zvonek.
"Ahoj. Už vás čekám."
Ve dveřích se zjevila simpatická starší dáma ve fialovém, která jako vždycky voněla po skořici. Mamka si na tom abych se s ní vídala hodně zakládá a já vlastně taky. POsadila nás ke kulatému stolu do kuchyně a nalila nám hruškový čaj.
"Mami, máš to tady?" chytila mamka za ruku babičku,když nalévala jí.
"Jasně." pohladila jí po vlasech a odkráčela do ložnice.
Trochu jsem nechápala o co jde.
Za chvíli se vrátila s tyrkysovou krabicí a položila jí na židli vedle mě.
"Co to je?"
"Otevřito." řekly obě.
Sundala jsem víko a tam byli seskládáné béžové vzorované kalhotové šaty s průhledným límečkem.


"Páni!!!"
"Říkali jsme si,že ti koupíme něco na večer." usmála se babička a obejmula mě.
"To je to tak prestižní?" lekla jsem se.
"No, recepce... takže ano. Doufám, že se tam předvedeš." šťouchla do mě mamka.
"Tak na co čekáš, obleč si je." pousmála se babička.
Poskočila jsem a s pisklavým smíchem jsem zaběhla do ložnice. Uvědomila jsem si, jak dlouho jsem tu nebyla.
Pořád stejné. Babička je jako mamka. Ve všem se vyžívá. Chtěla bych je v tom následovat a myslím,že se mi to daří.
Šaty mi seděli úplně přesně. V kabici pod nimy ještě bili nízké lodičky. Připadala jsem si jako princezna, ne jako královna.
Pak se na mě babička a mamka ješt trochu rozplývali a zase jme jeli.
Tentokrát k mamce. Miluju její byt. Je jako ona.
Ukázala mi co si bere ona. Navlékla se do béžových uplých šedivých šatů, které jí dokonale podtrhovali postavu. Budem se k sobě dokonale hodit. Zabili jsme čas ještě malováním a úpravou vlasů no a pak... Vzhůru do víru velkoměsta.
Mamka nám objednala limuzínu, jako to dělá vždycky. Byla jsem tak natěšená. Měla jsem pocit jakoby se mělo něco stát.
Vystoupili jsme před velkým domem. Měl moderní obklady mě napadlo, že bych si na něj nenašetřila za celý život.
"Dýchej, zlatíčko." šťouchla do mě mamka.
Po tmavých schodech jsme vešli ke dveřím a zazvonili jsme. Otevřela sympatická černoška a s úsměvem nám ukázala ať jdeme dovnitř a dovedla nás k nějakým dveřím. Otevřela je a mě se naskytl neskutečný pohled.
Samý krásní a krásně oblečení lidé v perfektním sále.
"Ježiš není to Kristin Davis?" šťocuhla jsem do mamky.
"Páni, ajo." vykulila oči.
"To ta známá sestřenice tvé kamarádky musí mít dost dobré známosti." řeka jsem s úznáním.
"Oh, drahá." ozvalo se zleva a řítila se na nás žena na nebezpečně vysokých podpadcích a v stříbrných šatech.
"Zdravím." decentně jí objala mamka.
"Vydáte obje báječně." zaculila se.
"Alexo, pamatuješ si Calebu Caralisovou?"
"Jistě." kývla jsem a také jsem jí obejmula.
Upřímě nemám páru, kdo to byl,ale došlo mi, že to je nespíš ta kamrádka co nás sem dostala.
Popadla nás kolem pasu a vedla nás k vysokému stolku bez židlý,kterých tu bylo asi deset. Stál u něj nějaký muž a takový blonďatý kluk.
"Připojíte se k nám, že?" ujistila se i když věděla, že teď už od ní není úniku.
"Samozřejmě." kývla mmka a chmátla po jednohubce na stolku.
"Takže dovolte, abych vám představila mého muže Lewise a tohe je náš syn Noe."
Caleba, Lewis a Noe. Už jen jejich jména jsou důkazem jejich kosmopolitného života. Mamka si s oběma podala ruku a teď bla řada na mě. Lewis měl silný stisk a Noe... Noe měl hebké prsty. Vydala celý tak nějak hebce. Prohlížel si mě takvým zvlástním pohledem,který jsem nebyla schopná identifikovat.
"Noe." zopakoval pro jistotu,když si se mnou potřásal.
"Alexa."
"Neobvyklé jméno." přihmouřil oči.
Neobvyklé? A co Noe? Určitě jich znám nejmíň stovky.
V sále to najednou stichlo a všichni upřeli zrak na podium,kde si ke klavíru sedala obtloustlá žena a spustila. Její Skyfall byl balzám pro duši.
Mamka se dala dořeči s Calebou, Noe s Lewisem a já se začínala spokojovat s tím, že se budu jen dívat na ostatní lidi a přemýšlet nad tím jak moc jsou bohatí a kde sehnali to, co mají na sobě. Možná bych se moha připojit ke Krisin Davis.
Prohlížela jsem si každý rys místnosti. Všimla jsem si, že v rohu vedle podia stál shluk fotografů a fotili účastníky. Tím pádem je docela možné, že budu v příštím čísle Vogue jako nejlépe oblečená dívka páteční noci a nebo taky ne.
"Co takhle tanec?" řekl zničehož nic Noe.
Podívala jsem se na mamku,která to ani nezbystřila a kývla jsem. Popošli jsme na parket k pár tančísím párům.
Chytil mě za ruku a mou dlaň si položil na hrudník. Druhou ruku obmotal kolem mého pasu a přitiskl mě k sobě. Vedl mě ladnými pohyby a začínal mi připadat čím dál hezčí.
"Takže Lexo.." špitl.
"Ano, Noe?" zaklonila jsem hlavu abych mu viděla do očí.
Má tak neobvykle plné rty a v jeho očích by se dalo stratit.
"Na jakou chodíš školy?" zeptal se a udělal otočku.
"Hm.. To není podstatné, ne?" zeptala jsem a jeho rameno jsem stiskla o trochu silněji.
To poslední, co bych mu právě teď chtěla říct, je to, že studuju na základní škole.
"To jistě ne." zasmál se.
Jeho špičaté boty cvakaly po parketu a já položila hlavu na jeho rameno do měkého modrého obleku a pozorovala jsem jak stále tiskne mou dlaň na jeho hrudníku.
"No a tobě je?"
"Bude mi sedmnáct. Tobě?" pokračovala jsem v konverzaci.
"Oh, vypadáš starší. Devatenáct a studuji práva na Columbiiské."
A jsem zase u škol....
"Hm, taky jsem si představovala, že bych pokračovala na práva."
"Máš ještě dost času, Alexo." řekl a odtáhl se ode mě porotože píseň už skončila. Noe Caralisi, ukradl jsi mi srdce. Ruku jsem obmotala kolem jeho lokte a on jí přikryl svou dlaní, tak to má být. Fascinová jím jsem si prohlížela rysy jeho obličeje a snažila jsem se vypadat stále sofistikovaně.
"Okouzlující šaty." řekl když jsme byli ještě pár stolů od toho,kde stála mamka.
"Děkuji. To samé se dá říct o tvém obleku." řekla jsem a přejela jsem prsty po jeho rameně. Doufala jsem, že se nečervenám.
"Do mého obleku se lehko dostává, za to do tvých šatů asi těžko." prsty si přejížděl po bradě.
Dobře,tak teď se červenám.
"Prommiň tobylo nemorální." zamračil se a dal se zase do chůze.
Ne, nebylo Noe. Jsem jenom tvoje.
Noe zrychil a zachvíli sjme byli u stolu. Držel mě kolem boků a usmíval se.
"Tančíte nádherně." řekla zasněně Caleba.
"To je tím Alexiným talentem." podíval se na mě Noe.
"Ach, konečně něco jiného k jídlu." přerušil náš oční kontakt Lewis a podíval se na číšníka, který se blížil k našemu stolu. Ale počkat to je přece...Romeo.
Když spozoroval můj obličej celý zbělal. Brknul a svalil se přímo k našim nohám.
"Pane bože, to si sem nedokážou sjednal lepší oblsuhu. Jsem hladový." zaúpěl Lewis.
Romeo klečel pod námi s bíral jistě chutné krabí tičinky ze země a dával je spět na tác.
"Páni. Nejsi ty Justin?" zpozorněla mamka,když vstal.
"Myslím, že jste si mě meusela s někým splést." odsekl a podíval se na mě jakobych zmasakrovala celou jeho rodinu.
"No tak co koukáš, běž. Někdy berou jako čísníky na tyhle akce hrozná individua." řekl znechuceně Noe.
Romeův pohled sjel na Noeho ruku na mém boku.
"Už jdu, pane."
Vypadala to jakoby se hodně držel,aby mu nedal pěstí. Otošil se ě šel zpět ke dveřím. Bylo mi ho tak líto. bylo mi líto všeho, co se tu stalo. Třeba ho teď kvůli tomu vyyhodí. Kvůli mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Em | 20. července 2013 v 19:32 | Reagovat

Další .... tahle povídka se mi líbí :D Tak šup ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama