Romeo - 5.díl

26. března 2013 v 14:25 | Nana. |  Romeo

"Dobře." Kývla jsem.
Široce se usmál, jakobych mu právě koupila nové auto a pustil mě. Popošel pár kroků a roztomile mával. Pak trochu zaškobrtnul,ale stále mával.
Bože.
Otevřela jsem svojí skříňku a usmála jsem se na fotku mě a mamky nalepenou na vnitřní straně dveří. Doufám, že mi dneska zavolá. Nechci víkend trávit tady. Chci tančit, chci bláznit! A to my mamka dokáže poskytnout.
A přesně v ten okamžik mi zazvonil mobil. Na displeji blikalo jméno mamka. Přepadla mě neskutečná radost.
"Mami?"
"Alexo! Tak co? Hádej kdo má na dnešek dva lístky na recepci?" ozval se medový hlas.
"Vážně? A kdo jí pořádá?" poskočila jsem až si toho možná i ostatní všimli.
"A není to jedno? Nějaká známá sestřenice mé kamarádky. Půjdeš nebo se budeš chtít s otcem dívat na basseball?"
"Vážně se mě ptáš?" zasmála jsem se a zabouchla jsem skříňu,ze které jsem si vytahovala učebnice.
"Takže tě vyzvednu hned po škole..řekněme ve tři? Stavíme se u babičky, dlouho tě neviděla."
"Dobře."
"Tak čááááuuu."
''Pa."
Myslím, že kdyby jí nezvali na tyhle akce, tak by ani nezavovala. Ale ne, má ně ráda.
Učebnice mi samozřejmě hned spadly a musela jsem je trapně sbírat ze země. Už tak na mě zírali.
"Já ti pomůžu." ozvalo se z výšky.
Zvedla jsem hlavu a tam stál Zack a rukama založenýma v kapsách a přohlížel si mě jakobych byla nahá.
"No, tam pomoz." přestala jsem a čekala jsem až se ohne.
Sedl si do bobku a se stejným pohledem na mě je sbíral.
"Co na mě tak koukáš?" sykla jsem.
Nikdy jsem ho neměla ráda. Celý loňský rok mi dělal naschvály. Změnil se, jako všichni. Vlasy má teď skoro černé a má malé strniště. Obávám se, že změna bude u něj jenom ta vzhledová.
"Jsem slyšel, že jsi v něčem dost dobrá." přestal sbírat a břiblble se usmíval.
"Cože?"
"Romeo říkal, že.."
a pak už jsem ho neposlouchala, nechtěla jsem to slyšet. Co si má Romeo co vymýšlet? Výslovně jsem mu řekla ať o našem vztahu nikomu nic neříká. A počkat... Co když říkal něco o tom, co bylo na těch záchodcích? Nepamatuju si to, třeba jsem vážně v něčem dobrá. Kriste, nad čím to přemýšlím.
"Takže bych se ti chtěl omluvit, ta to všechno a hlavně za ten včerejšek. Vím, jak tě to rozhodilo." chytil mě za ruku.
"Hm.. Ale omluva se nepřímá." zaksiftila jsem se a vytrhla jsem mu z rukou moje učebnice. Popadla jsem ještě poslední ležící na zemi a sebevědomě jsem odkráčela. Stejně ho budu muset ještě potkat ve tříde...
..
Stála jsem před bránou a opírala jsem se a sloup. To sluníčko je ale nepříjemné. Nedá se to vydržet.
Tak příjde ten Romeo vůbec nebo ne?
A já si myslela, že by na mě mohl být milý. Ráno tak vypadal. Jak se usmíval.. Když se takhle usměje tváře mu trochu zčervenají a oči se mu tak zvláštně rozsvítí. Na čele mu vyskočí taková vráska, těsně nad obočím. A to všechno vytvoří dokonalý pohled.
Neměla bych si všímat takových detailů.
"Tak jdeme, krásko?" chytil mě kolem ramen.
"Kde jsi byl tak dlouho?"
"Neměla by jsi být taková stíhačka." zavrtěl hlavou.
Přeně vím, kde byl a co dělal. Měl ropeplý pásek a rozcuchané vlasy. Doufám, že si to Cady užila. Jak mám potom vypadat? Chtěla jsem zapadnout a jako ta, co jí kluk se všema podvádí se mi to vážně nepovede.
"Tak jdeš nebo si mě budeš dál takhle zabijácky prohlížet?" usmál se přesně tím způsobem,který jsem popisovala.
Kývla jsem,ale nepřestala jsme s tím.
"Prosim tě, pojď." uchechtl se a nabýdl mi rámě.
"Já myslela, že takhle se chytat nemá." Ještě ráno mi to říkal.
"Ty nevíš ještě hodně věcí."
Obmotala jsem ruku kolem jeho předloktí a šli jsme.Nebyla jsem schopná začít konverzaci, protože kdybych otevřela pusu, začala bych nadávat a křičet.
"Proč nic neříkáš?" zeptal se,když jsme byli na konci ulice.
"Proč? Řeknu ti proč." zastavila jsem nás. Otočila jsem ho k sobě a začala jsem mu zapínat pásek. Usmíval se na mě jakobych mu ho rozepínala.
"Hm..Já ho měl rozeplý?" zkousl si ret.
"Ty seš takový prase. Nemůžeš to prostě pár dní vydržet? Cady, co?"
A bylo to tady.
"Ale no tak ona se s tim nikomu chlubit nebude."
"Takže si s ní vážně šukal?!"
Zase to odporné slovo.
"Nevyšiluj, Wilicková. Radši se najíme."
Tak arogantního člověka jsem ještě neviděla.
Popadl mě za ruku a vešel do dveří u kterých jsme stáli. Nějaká restaurace. Snažila jsem se mu vymknout,ale nešlo to. Posadil nás ke stolku v rohu místnosti a stále si udržoval úsměv. Jakoby ho, to že jsem naštvaná těšilo.
"Takže já bych si dal těstoviny.. a pro mou dívku nějaké maso a hranolky." mumlal a servírka zapisovala.Dívku?
"Nakrájené na velmi..malé...kousičky." spražila jsem ho pohledem.
Kývla a se stejně znuděným výrazem odešla. Měla se učit. Bože, zněla jsem jak můj táta.
Seděli jsme vedle sebe na dlouhé sedačce a zírali jsme do okna kde chodili lidi.
Njadnou se začal ohromně chechtat.
"Co je ti?" zeptala jsem se stejně naštvaně jako jsem byla.
"Když jsi naštvaná si ještě víc sexy než normálně." pohladil mě po tváři.
Takže já jsem normálně ..sexy?
"Lichotky ti nepomůžou. Ještě před chvílí jsi to s ní...uch." položila jsem hlavu na stůl.
Prsty mi začal přejíždět po krku a zádech. Jakoby přesně věděl, kde jsou všechn ty body,které mi dělají dobře.
Zvedla jsem hlavu a upřeně jsem se na něj podívala.
"Kdyby jsi chtěla, mohl by jsem se milovat jenom s tebou."
Možná jsem si správně neuvědomila význam tý věty,ale jeho pohybující se rty vypadli tak neodolatelně. Škubla jsem sebou a drsně jsem tiskla jeho spodní ret mezi mými. K mému očekávání se nebránil.
Přitáhl mě k sobě po sedačce a jehu ruka se ocitla na míste,kde neměla. Pod sukní tam.
Zarazila jsem ho a snažila jsem se vypadat klidně.
"Asi jsem tě rozrušil, že? Promiň." chytil se za hlavu.
Neodpověděla jsem, protože jsem měla v krku obří káměn,který mi v tom bránil.
"Takže dneska to doučování?" zeptal se a jistě chtěl odlehčit situaci.
"Doučování, jo...počkat vlastně nemůžu, jdu s mamkou na jednu akci. Tak zítra?" Nejsem si jistá jestli mu chci obětovat sobotu,ale něco mi říká, že...
"Ajo, já taky nemůžu. Dobře zítra." usmál se.
Potom přišla spása v podobě servírky. Můj talíř vypadal opravdu kaloricky. Hodila jsem do sebe pár hranolků a pak jsem pozrorovala jeho, jak jí. Žvýká, olizuje si rty. Nemůžu se zbavit té myšlenky, co tím jazykem všechno dělal..co?. Je tu vždy, když něco dělá. Je jako nepřístupný film.
"Už nebudeš?" vyjeveně se na mě podíval.
"Ne."
"Měla bys."
"Držím si postavu."
Zastavil se v krmení sebe sama a a prohlédl si mě jako nové kolo. Od kotníků až po vlasy.
"A daří se ti to." usmál se a zase se cpal.
V tom mi začal svonit telefon.
Mamka. Sakra. Měla mě vyzvednout po škole!
"Mami?"
"Kde jsi?"
"Na obědě s kamarádkou. Hned tam budu."
"Dobře."
Zněla trochu naštvaně. Podívala jsem se na Romea a ten se široce usmíval.
"Takž já jsem kamarádka?" mávl zženštěle rukou.
"Už to tak bude, ted musím.. a rychle. Tak se měj. Zítra mi zavolej." vstala jsem od stolu. Nenechala jsem ho ani nic říct a už jsem byla venku ze dveří. Rychle jsem cupitla a podpadky mi moc nepomáhaly. Sundala jsem si svoje nachové lodičky, popadla jsem je do rukou a utíkala jsem ke škole. Lidi se na mě ohlíželi,ale to je jedno. Ach, konečně jsem uviděla plot. Parkoval u něj vanilkový brouk a v něm moje mamka. Když mě zahlédla, vystoupila.
"Tady je moje dcerunka." usmála se a její hnědavé vlasy se leskly ve svitu sluníčka. Vklouzla jsem do bod a obejmula jsem jí.
"Ahoj mami." přitisla jsem jí k sobě. Voněla jako třešně. Vždycky tam voní. Měla zelené minišaty a stříbrné doplňky,které mě v objetí tlačili.
"Justin Bieber, těší mě." ozvalo se za mnou.
Škubla jsem sebou a ohlédla jsem se. Skoro vedle mě stál Romeo. Mamka měla trochu zmatený výraz. To mě doběhl?? Proč??
"Mami tohle je Justin Bieber." přestavila jsem ho ještě jedenou. Jednou rukou mě držel kolem boků a druhou si podával s mamkou. Pro Krista, proč to dělá?!
"Těšíme, Wilicková. Alexa se mi ani nezmínila, že má chlapce." upřeně se na mě podívala a nevypadala zrovna šťastně.
"Je horznej tajnústkář." špitl Justin.
"No víš.. já a Romeo, teda Justin..."
"Vy si říkáte Romeo a Jůlie? To je tááák roztomilé." přerušila mě.
Romeo se začal tiše chechtat.
"No, můžeme ho vzít na recepci s sebou." medově se usmála.
"Bylo by mi potěšením,ale na dnešní den již mám svůj program." usmál se.
Jak to proboha mluví?
"No tak to obávám, že se budeme muset rozloučit." řekla mamka a opět mu podala ruku. Romeo si s ní hrdě potřásl a mamka nastoupila do auta.
"Co to vyvádíš?" sykla jsem,když zabouchla dveře.
"Seznamuji se s tvojí mámou?" uchechtl se.
"Zítra si to vyřídíme, teď musím." řekla jsem a už jsem chtěla obejít auto a nastoupit si vedle mamky.
"Počkej." chytl mě za ruku.
Nechápavě jsem se na něj dívala a on mě letmě políbil na tvář, pak se široce usmál a dal se na odchod.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama