Romeo - 4.díl

26. března 2013 v 14:24 | Nana. |  Romeo

Ohl mě v záděch, zaklonil mou hlavu a políbil mě.
Přišla jsem si jako panenka, jakobych se bez jeho povolení nesměla ani hnout. Netušila jsem, že můj první franzouzský polibek bude nahraný, ale co se dá dělat.
Na něm bylo poznat, že on to jistě poprvé jako já nedělá. Slyšela jsem vyjevené hlasy,ale nechtělo se mi otevírat oči.
Kdyby uměl s holkama chodit, byl by perfektní. Ale on umí jen šukat. Bože, nikdy jsem netušila, že tohle slovo někdy řeknu. Dokonce ani v duchu ne. šukat.
Jeho jazyk projížděl mými rty a správně bych to měla utnout,ale to já ne.
Přestal a stále mě držel v té ohlé poloze. Otevřela jsem oči a ty jeho byli stále přivřené. Pomalu je otevíral a tvářil se úplně vážně.
New Yorské slunce mi svítilo přímo do očí a to byl nejspíš ten důvod, proč jsem cítila ten zvláštní pocit. Zajisté to nemělo nic společného s tím polibkem.
Popadl mě za ruku a vyšli jsme schody ke vchodu, ohlédla jsem se a před schody stálo aspoň padestát lidí s otevřenou pusou a jenom zírali.
Musela jsem se zasmát.
"Spokojená?" vyplázl jazyk a bolestivě mi stiskl zadek.
"Nesahat!" sykla jsem, "Nedohodli jsme se na normální puse, hm?"
"Já normální pusu dát neumím, Welisková." usmál se tím, svým ďábelským úsměvem.
Procházeli jsme chodbou a všichni dál zírali. Pak jsme se zastavili u křiklavě červených skříněk.
"Ahoj, Alexo. Máš moc hezký svetr, to je z jaké kolekce?" postavil a se k nám černovlasá dívka. Nikdy v životě jsme se ani nepozdravili. Myslím, že je ze třeťáku.
"To je košile, ozodbná košile." zamračeně jsem jí opravila.
"No jo... Ahoj Romeo." zaculila se a mezi ukazováčkem a prostředníčkem si začala motat pramen těch nevkusnách vlasů.
"Ahoj Cady." usmál se na ní. Né na její obličej, ale na něco pod tím.
Odhaduji, že asi nemá na víc oblečení, protože kdo by si na sebe vzal jen pár centimetrů látky? Účel oblečení je zakrývat a ona očividně smylsu oblečení vůbec neporozumněla.
Zíral na ní asi ještě dobrách seset sekund a ona si stále mnula pramen vlasů.
"Nečum na ní už." popadla jsem ho za bradu a otočila jsem ho tak k sobě.
"Ale snad nežárlíš, miláčku?" pohladil mě po tváři.
Ohlédla jsem se na Cady a dlouhým pohledem jí naznačila, že by měla vypadnout. K mému překvapení nebyla tak blbá, jak jsem si myslela a s vrtěním zadku odešla.
"Uvědomuješ si, že tohle dělat nemůžeš?" vyjela jsem po něm.
"Ty žááááááárlíš." usmíval se.
"Proč bych jako měla?! Když spolu chodíme, tak by ani jeden z nás neměl spát s ostatními, to doufám víš." založila jsem si ruce.
"Víš, normální lidi co spolu chodí, tak spolu i spí."
Na tomhle jsme se nedomluvili. Dělá si srandu? Nic takovýho a nikdy. Možná má i nějakou pohlavní nemoc nebo něco takovýho.
Fuj..
"Klid.. Měla jsi vidět svůj obličej. Trochu si konstrastovala s těma skříňkama." šťouchl do mě.
"Pochybuju, že vůbec vís, co je to konstrastovat." zavrtěla jsem hlavou.
"No, víš.. Nejsem tak blbej."
Už si začínám myslet, že je trochu víc sofistikovaný. Ví, co je řečnická otázka.. a kontrast.
To je na předměstí neobvyklé.
"No. Uvidíme se po škole, oběd?" chytůl pou ruku a pohrával si s mými prsty.
"Ty chceš jít sem do jídelny?" ptala jsem se s odporem.
"Né, já myslel, že bychom se mohli najíst v restauraci." podrbal se na zátilku.
"Ale tam nás nikdo neuvidí." nechápala jsem.
"Nemusí, jen jsem tě chtěl pozvat." pousmál se.
"Hele, aby bylo jasno, mezi náma nic nebude." zavrtěla jsem hlavou a on nepřestal mnou moje prsty. Bylo to tak.. příjemné. Bůh ví kolika holkám to dělal. Kolik holel líbal. S kolika holkama spal. Kolika holkám nalhával, že je miluje.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama