Romeo - 3.díl

26. března 2013 v 14:23 | Nana. |  Romeo

"No co tak koukáš." postavil se.
"Posím tě..ty jsi trdlo. Nic nebylo... maximálně všechno ostatní kolem toho." zasmál se a soukal se do trika.
Bože, díky. Počkat, všechno ostatní?!
A pak přišel ten pocit. Ten pocit, kdy se vám v hlavě zrodí ďábelský plán, který musíte za každou cenu uskutečnit.
Plán, který prostě výjde.
"No a .. nepomohl by jsi mi s něčím?" nezvózně jsem se zeptala a pozorovala jsem ho jak si zapíná kalhoty.
"S čím?" levé obočí mu vyskočilo nahoru a koutky úst se naply.
"Nemohl by jsi říkat, že jsme spolu spali? Víš jako lidem ve škole...a tak."
"Ty po mě chceš, abch předstíral, že spolu chodíme?" zarazil se.
"No chození jsem zrovna nemyslela,ale když by jsi byl ochotný." zamrkala jsem a nějak jsem doufala, že ho to oslní.
"No.. ty jsi teda blázen. To jako myslíš, že by jsi pak víc zapadla?"
"Jsem si jistá." řekla jsem jasně.
On je moje stupenka do lepšího života. Já se jentak zastrašit nenechám.
Nikdy. Nikým. Ničím.
.
Seděla jsem u toaletního stolku a čekala jsem až kulma dostatečně navlní moje vlasy. Drát cinkal o halenku s ozdobami, přesně si pamatuju, jak jsem jí dostala. Spring Loe modní přehlídka. Mamka trvala na tom, že jí musím mít.
"Měj se, Lex." špitl táta škvírkou mezi dveřmi a jeho upřímný úsměv mě trochu nakopl.
U jména Alexandra se dá vytrořit miliony dalších zkrácenin a někdy ani nevím na koho mluví.
Každý mi říká jinak,ale vždycky stejně.
Myslím tím to, že pro mamku jsem Alexa, pro taťku Lex nebo Alex, pro prodavačku ve večerce naproti vchodu Lexy a pro učitele ve škole je to podle jejich nálad.
Mávla jsem a podívala jsem se na sebe do zrdacdla.
"Ted budete koukat." šibalky jsem se usmála na dívku naproti mě.
Vstala jsem a šla jsem až příliš rozjuchaným krokem do kuchyně. Popadla jsem kafe koblihu a s přehnanou radostí jsem začala snídat.
Po bytě se rozeznělo cinkání zonku. Podívala jsem se na zápěstí levé ruky azjitila jsem, že už je čas.
Popadla jsem kelímek a kabelku a klozla jsem do bílých lodiček, které skvelek kontrastovali s černou sukní.
"Ahoj." houkla jsem, když jsem otevřela dveře.
Stál tam s rukama založenýma na prsou v nevkusně šedivém triku a tmavě zelených kalhotách.
"No ahoj." změřil si mě od hlavy až k patě.
"Tak jdeme." nadechla jsem se a překorčila jsem práh. Nohou jsem zabouchla dveře a ruku jsem ovinula kolem jeho předloktí.
"Proč tohle vůbec dělám..." zavrtěl hlavou a jeho vlasy se leskli skoro do blonďata.
"Pro dvojku z matematiky." připomenula jsem mu. No jo, daň za to být přijata do kolektivu je doučování.
"Řečnická otázka, Welicková. To bys měla vědět, když se pohybuješ ve vyšších kruzích." sprahl mě pohledem.
"Dodbře,dobře." zasmála jsem se a vkročila jsem vstíct novému životu.
Ucechtl se a setřesl ze něj mou ruku. Chytil jí a naše prsty propletl do pevmého sevření.
"Takhle, to bude lepší." ujistil mě s úsměvem.
Byl ohromný nezvyk pozorovat moje kmitající se lodičky jak jdou vedle červených tenisek. Byl ohromný nezvyk držet někoho za ruku. Ale bylo to hezké... v jistém slova smyslu, samozřejmě. Chodit s ním doopravdy? Hahaha.
"No.." řeka jsem po pár blocích a po pár minutách ticha.
"No?" podíval se na mě.
"Když už jsme v našem vztahu tak daleko, nechtěl by jsi mi říct, jak se vážně jmenuješ?"
Skopil pohled se stydlivým úsměvem. Sáhl do kapsy a vytáhl sluneční brýle,které si hned nasadil.
"Justin."
Ze všech jsen na světě včetně Alechandra a Luciuse se mi k němu tohle hodilo nejméně.
Zvláštní..
a ještě zvláštnější je, že mi teď nějakým nepatrným způsobem připomínal jednoho z modelů,kteří se promenádují po mole v uplých kalhotech a my je s mamkou s úsměvem pozorujeme.
Možná bch se ho měla zeptat, co myslel tím všechno okolo toho, jak řekl tenkrát na záchodech. Proč s ním nechodím? Co to zas plácám. Jeho nejdelší vzah byl s hotdogem..
Zvláštní.
"A je to tady." odfrkl.
Vcházeli jsme na školní nádvoří a mě došlo, že jsme se za ruku mohli chytit až teď.
Snažila jsem se udržet si sexuálně zkušený a zamilovaný výraz, jako on.
Procházeli jsme mezi komicky zírajícími obličeji,které sem tam i promluvili.
"No co to kurva?" zaostřil nás Zack.
Teď se ti to mluví, co?
"Ted bych tě měl políbit, že?" svedl Romeo mou pozornost opět k sobě.
Stáli jsme těsně před schody do budovi.
"Tak jak jsme se dohodli, ne jinak." zvedla jsem ukazováček.
"Bez starosti, Wilisková."
Znervózňovalo mě, jak říká moje příjmení. Neřekl ho v posledních deseti minutách tak stokrát? Řekl, že?
Chytil mě pod rameny a vyzvedl mě do vzdochu. Postavil mě na schod a sundal si sluneční brýle.
Je možné, že jsem teprve ted stejně vysoká jako on? I s podpadky?
Olízl si rty a já už čekala, že mě jen tak letmě nepolíbí,tak jak zněla naše večerjí dohoda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama