Romeo - 1.díl

26. března 2013 v 14:20 | Nana. |  Romeo
Dopřídáváme díly :)
Není fan fiction.


New York. Velké jablko. Lidé se míjejí a potkávají, milují a nenávidí a já jsem mezi nimy.
Zdálo se být jako super nápad bydlet u táty,ale víte co? Nebyl. Jsem úplně jiná než on,ale nemám to srdce ho opustit. Vím, jak na mě lpí. Táta je prostě táta. Bydlím s ním na kraji New Yorku v nižší čtvrti než jsem byla zvyklá. Jím s ním stakes a dívám se s ním na fotbal. Mohlo mě napadnout, že když budu bydlet u něj, tak budu chodit do státní školy. Já sem nepatřím. Nedokážou mě příjmout. Zírají na mě jakobych byla nakažená nějakou hroznou nemocí a oni by jí mohli chytit. Nepříjmou to, že jsem prostě lepší. Že jsem jako moje mamka. Mamka bydlí na Manhattanu. Kdyby Carrie Brandshaw nehrála Sarah, tak by to byla ona. Módní akce, krásný byt, módní oblečení a její práce je na ní to nejlepší. Redaktorka Vogue. Vozí mě sebou na všechny večírky a zásobuje mě módnímy lahúdkami. Miluju,když mě bere sebou a všichni kolem říkají A téhle mladé dámě, že je šestnáct? Je okouzlijící! Chtěla bych být jednou jako ona. Chtěla bych aby na mě byla pyšná. Jsem tak vdečná za těch pár dní v týdnu, kdy můžu utéct od těhlech všech zoufalců a být s ní. Samozřejmně bych si přála aby mě příjmuli a měla nějaké přátele,ale to se prostě nestane. Vždycky budu ta, co se má.
"Dobře. Myslím, že už nám došel čas." řekla s velkým nádechem žena s blonďatými vlasy, kterou vídám každý čtvrtek.
"Tak děkuju." posadila jsem se z lehu.
"Uvidíme se na příštím sezení." odložila notes na stole vedle ní. Proč mají psychoterapeuti vlastně notesy? Vidím, že je prázdný. Možná jí to má podtrhovat autoritu.
"Nashle." řekla jsem když jsem vstala a narovnala jsem si kostýmek od Tally Weijl.
Mávla na mě a když jsem vyšla zabouchla dveře. Možná si i oddychla. Chodím sem od rozvodu rodičů. Je fajn na někoho hodinu mluvi t a zatěžovat ho svýmmi porblémy aniž by to někomu mohl vykecat a kdyby náhodou jo, tak z ní můžu vysoudit pořádnej balík.
Elegantně jsem vyšla z budovy a nadechla jsem se teplého vzduchu venku. Prošla kolem mě žena v šatech od Christiana Diora. Dala bych za to krk. Možná mi už ta móda trochu leze na mozek.
Pak přichází okamžik,kdy musím opustit tohle, kde jsou samý krásní a značkový lidé a jít.. domů.
Táta tu ještě nebyl. Ucítila jsem pach spáleniny, který tu vládne pořád. Odfkla jsem si a zašla jsem k sobě do pokoje.
Matika a Angličtina mě tam příjmuly s otevřenou nárudčí.
Ráno mě probudilo tátovo strniště, když mi dával pusu na tvář.
Otevřela jsem dveře šatníku. Dřív tu byla nějaká špíž a můj pokoj byl kuchyň. Další věc,kterou byl pro mě rára schopný udělat. Dokonale překopat svůj život.
Hm.. Vezmu si tyhle. Růžové krátké šaty. Dala mi je mamka, když jsem s ní byla na party Victoria's Secret.
K nim potom růžové doplňky a vyšla jsem z pokoje po prodřeném koberci.
Na sole ležel sáček s logem starbucksu. Další z mnoha věci,kterou pro mě táta dělá. Jsem zvyklá dnidat donut a karamelové late. Vždycky to tam díky jemu mám. Už tu není. Políbí mě na tvář a odejde. Pracuje v továrně na zubní kartáčky někde v Morristownu a to není odtud zrovna blízko.Po všech těh ostatních ranních rituálech jsem popadla tašku, poloprázdný kelímek a vyběhla jsem ven z domu.
Pach prvního dne září,který už je v plném proudu mě bodl do hrudě.
Kráčela jsem po ulici krokem královny. Škola je odtud dva bloky. Už jsem skoro u ní. Už potkávám stejně staré lidi jako já,kteří si začínají šuškat zase to samé Podívej, to je zase ona. No a co to má na sobě? No to je horzný.
Možná to vypadá, že mám problémy se sluchem,ale tak to rozhodně není.
Prodírala jsem se davem na na nádvoří, pár lidí do mě strčilo,když jelo kolem na skate a pár lidí se mi smálo.
Nevšímej si jich Alexo. Nesmíš.
Po roce už by si na mě a moje věci mohli zvyknout. Závidí. Co jiného! Vydržím to tu. Kvůli tátovi.
Hned první hodninu jsem si vzpoměla jak je těžké to tu vydžet. Slyšela jsem to co si šuškají jako by to šuškali mě do ucha. Smáli se tak nahlas, že jsem se nemohla pořádně soustředit ani na dýchání. Ohlédla jsem se a jejich pohledy byli do mě zabodlé jako dýky.
"Štt! Hej!"
Otočila jsem hlavu za voláním.
"Hele už ti někdo protáh tu tvojí módní pipinku?" uchecht se Zack a celá třída s ním.
"Sklapni idiote!" okřikla jsem ho.
Bude se to snad každým rokem zhošovat?
Vstala jsem a cupitala jsem ke stolku,kde seděla učitelka.
"Můžu si dojít na toaletu?" zeptala jsem se ženy se zrzavými vlasy a tlustými brýlemi, jménem slečna Kwicková. Proč se jejich pozornost nesoustředí na ní?! Je jistě zábavnější popichovat učitelku.
Kývla a já jsem vyběhla na chodbu. Plíce se mi konečně naplnily vzdochem. Zatuchlým a smradlavým,ale už jsem dýchala.
Řekla bych, že tohle už vážně přehnali. Všichni.
Z kapsy u šatů jsem vytáhla kapesníček a zabalila jsem si do něj ruku abych mohla otevřít dveře dámských záchodů bez nakažení žloutenky tipu A.
Nahla jsem se nad umyvadlem a pustila jsem vodu. Po záchodech se rozlilo příjemné sičení vody v potrubý, která mě ted chladila na tvářích. Podívala jsem se do zrdcadla a viděla jsem tak sympatickou dívku se skoro bílými vlasy a dokonale namalovanými linkami.
Neplač. Co ty linky?!
Kašlu na to. Moje oči vypadal jako dvě skleněné kuličky,které by se měli zachvíli rozletět na bodavé střípky.
Nadechovala jsem a vydechovala jsem jakobych to dělala poprvé a snažila jsem se tak zahnat pláč.
Už jsem v pohodě. Nebudu si toho prostě všímat. Jen mě rozhodilo to co řekl Zack. Možná protože vážne nemám nikoho kdo by mě obejmul a políbil a šuškal by Jsi krásná Alexo. Jsi jiná. Miluju tě.
Nemmím na to myslet. Odhodlaně jsem vystřelila ze dveří a stejně odhodlaně jsem hned ležela na zemi.
"Co to děláš ty trdlo?" ozval se smích.
Otevřela jsem oči a nademnou se skláněl nějaký kluk. Chvíli mi trvalo než jsem si ho zařadila. Romeo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama