Irresistible - 7.díl

26. března 2013 v 14:44 | Avey. |  Irresistible

Hlavu jsem si podpírala rukou a jen párkrát přikývla, když se mě Collin na něco zeptal ohledně projektu. Někdy jsem i něco zamumlala nebo se napila pomerančového džusu, ale většinu času jsem jen seděla na barové stoličce v našem domě a párkat se zavrtěla.
"Souhlasíš?" Zeptal se Collin a odtrhl pohled od jeho počítač, co měl položený na baru před sebou.
"Jojo." Omráčeně jsem odpověděla a dál hypnotizovala mísu jablek, co byla naproti mě.
"Děje se něco?" Zeptal se ustaraně, "Jsi nějak mimo."
"Ne, jsem v pohodě." Jakobych se probudila z tranzu a podívala se na něj. Měl ve tváři ustaraný výraz.
"Ták..už je to skoro hotový..ještě něco dopíšem, přidáme obrázky a máme to." Zaklapnul notebook a šel se obout. Když už stál s rukou na klice od vchodových dveří, otočil se.
"Uhm..nechceš zítra svézt do školy?" Nervözně si rukou přejel po zadní části krku a mě polilo horko. Bylo tak trapné, že ho musím odmítnout, ale musela jsem to udělat. Tristan se zeptal dřív.
"Promiň, ale on..totiž Tristan se nabídnul, že mě zítra sveze." Omluvně jsem se usmála. V jeho očích bylo vidět ublížení a mě ho bylo líto.
"Aha..no dobře." Nervózně se zasmál. "Tak já už půjdu. Ahoj." Ztratil se za dveřmi a mě nechal stát v tmavé chodbě samotnou.

Stála jsem netrpělivě před domem a čekala na Tristana. Měl už deset minut zpoždění. Jestli se neukáže, přijdu pozdě a to mě dostane do problémů. Netrpělivě jsem klepala nohou a prohlížela si hodinky. Mezitím uběhlo dalších pět minut. Naštvaně jsem vydýchla přebytečný vzduch z plic a ten se díky zimě ukázal v podobě kouře. Z kapsy jsem nakonec vytáhla mobil a vyťukala číslo, které mi doufám, že pomůže, protože autobus už určitě odjel.
"Ano?" Ozval se jeho hlas a mě se rozbušilo srdce z toho, že se ho teď potom odmítnutí musím zeptat.
"Ahoj..hele nejsi někde blízko našeho domu? On..on se totiž nestavil a máma by mě zabila, kdybych nešla do školy." Cítila jsem, jak se mi z toho všec¨ho chce brečet. Jsem tak hrozně naivní.
"Dobře..hned tam budu."
"Díky." Skoro jsem vzlykla a složila telefon, dál postávajíc na chodníku. Tentokrát jsem, le věděla, že můj odvoz přijede. Asi po dvou minutách přijelo auto, na které jsem čekala a já se rychle vrhla dovnitř.
"Moc díky, že jsi pro mě přijel Colline." Usmála jsem se na něj a zapnula bezpečnostní pás.
"Jsem tu vždycky pro tebe." Opětoval mi úsměv a rozjel auto směrem ke škole.

"Uvidíme se na bilogii?" Zeptala jsem se než jsem vyrazila z auta.
"Jasně, uvidíme se na biologii." Odpověděl a já opustila jeho auto. Rychle jsem běžela na historii, protože mi zbývalo jen pár minut do zvonění. Můj rychlí krok se však zastavil hned, jak jsem ho viděla jak kráčí se spojenemými prsty s Charlie a se spokojeným úsměvem na tváři, chodbou. Stála jsem na místě a proklínala se za mojí neuvěřitelnou naivitu, kterou jsem vložila do toho, že se vážně staví. Blbá. Blbá. Blbá.
Znovu jsem se naštvaně rozešla až do třídy a nasupeně se posadila na svoje místo vedle Chantelle, která nejspíš postřehla zuřivou náladu..
Hodina historie přešla celkem rychle. Chantelle pořád vyzvídala, co se stalo, ale já ji jen rychle odpoálkovala se slovem nic a dál se věnovala zapisování důležité látky, z které chce učitelka zkoušek. Když zazvonilp hned jsem se zvedla ze svého místa a přesunula se do řeky pohybujících se studentů v chodbě.
"Je fakt milý, že jsi se dnes stavil." Charlie, která má skříňku pár od mých se lepila na Tristana a hovořila tím svým sametovým hláskem a dlouhým nehtem ho hladila přes hruď. Super. Už aspoň vím proč Tristan nepřijel. Protože si si už ZASE vybral ji. Jsem prostě blbá. Zadržujíc slzy jsem si ze skříňky vyndala učebnice a sešity na angličtinu a rychlím tempem se přesunula do správné učebny B7.

Posadila jsem se na svoje místo a němě si začala kreslit na okraje sešitu. Po chvilce se zaplnila židle vedle mě, která doteď byla prázdná. Jedním okem jsem se podvíala a všimla si Tristana, jak na mě upřeně zírá.
"Jdi pryč, prosím." Tiše jsem ho poprosila.
"Proč?" Šokovaně se mě zeptal.
"Nedělej, že nevíš. Včera jsi mi něco slíbil, ale dneska sis zase vybral jí." Když to nevypadalo, že má v plánu se přemístit, musela jsem to udělat já. Přesunula jsem se o pár lavic do zadu a hlavu otočila směrem k oknu. Neměla jsem ani pomyšlení studovat angličtinu právě teď, i když to byl můj nejoblíbenější předmět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama