Irresistible - 6.díl

26. března 2013 v 14:36 | Avey. |  Irresistible

Víkend rychle přešel. Párkrát jsem si napsala s Chantelle nebo Collinem, ale Tristan se znovu neozval. Musím uznat, že si Collin celkem rychle získává moje sympatie. Zrovna jsem si oblékala džínovou košili, když někdo zazvnil jakoby hořelo. Rychle jsem seběhla schody a otevřela. O futra se ležerně opíral Collin a usmíval se.
"Ahoj," Pozdravil mě, ale já se zmohla jen na zamávání rukou. "Uhm, nechci ti do toho kecat, ale nechceš si zapnout tu košili?" Pohled mu sjel na mou bílou podprsenku a potom znovu do mého rudého obličeje.
"Uhm..jo." Přitáhla jsem oba konce, tak aby mě zahalili. " Co potřebuješ? Za chvíli mi jede autobus, takže.."
"Jo..no to je kvůli čemu jsem přišel. Chci tě svézt." Nejspíš jsem na něj koukala jako na blázna, ale on mi po chvíli před obličejem zamával rukou, "Takže chceš svézt?"
"No..víš..on..mě jakoby nikdo nikdy do školy nevezl a .."
"Všechno je jednou poprvé, tak si dojdi pro tašku a jedem." Přikývla jsem a odešla nahoru. On si zatím šel posadit do auta.

"Uhm..no děkuju za svezení." Chtěla jsem otevřít dveře, ale on mě ještě chytnul za ruku a vtáhl mě zpátky do sedadla. Nechápavě jsem se na něj podívala. Jeho výraz vypadal..asi jako když si někdo dodává odvahu. A potom prostě udělat něco nečekaného. Přiblížil se hlavou tak blízko, že se nám dotýkali nosy. Myslela jsem, že mě chce políbit, ale jakoby si to nakonec rozmyslel a jednoduše mě jen objal. Vykuleně jsem mu položila ruce na záda.
"Tak já už půjdu." Odtáhla jsem se od něj a usmála se. Jeho tvář byla lehce červená a jenom brouknul něco ve smyslu "ahoj".
Hned, co jsem vystoupila, viděla jsem Chantelle, jak stojí kousek od auta a překvapeně na mě kouká, div nemá otevřenou pusu.
"Ty-ty jsi právě přijela autem?" Šokovaně se mě zeptala a přišla mi naproti. "A s Collinem? No holka, ty jedeš!" Zasmála jsem se a společně jsme vyrazili do školy.
"Jo..on je fajn a rozumíme si." Pokrčila jsem rameny a přitáhla si tašku na ramenu trochu výš.
"Ale noták. viděla jsem, jak jste se skoro políbili!"
"Ne, nepolíbili. Prostě jsme se objali jako přátelé." Rychle jsem si začala odemykat skříňku, aby si mě nemohla prhlížet a vzala si učebnice na angličtinu.
"Takže, vy už jste přátelé, jo?"
"Už to tak asi bude." Zavřela jsem skříňku a s ní v zádech odešla na angličtinu.

Do třídy jsem vstoupila se skloněnou hlavou a rychle se posadila na své obyklé místo. Když jsem si vyndala učebnice a narovnala se, dostala jsem malý infarkt. Tristan seděl na ležérně opřený na židli a usmíval se na mě okouzlujícím úsměvem.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se a probodávala ho pohledem.
"Sedím tu." Rozšířil rty do ještě většího úsměvu a rozevřel svůj červený sešit.
"No..dobře. Ale proč tady?" Pozvedla jsem obočí a sama si před sebe otevřela učebnici a sešit.
"Jsi přece moje nejlepší kamarádka, musíme sedět spolu. A já si vybral angličtinu." Pokrčil rameny a z tmavých, trochu roztrhaných roflý vyndal propisku.
"Nebudeš sedět s Joshem?" Josh byl jeho nejlepší kamarád mezi klukama.
"Nope." Usmál se. "Chtěl jsem tě ráno svézt, ale všiml jsem si, že ten nováček byl rychlejší." Jemně mě plácnul do paže a já zčervenala.
"No jo.Myslím, že je fakt milej." Usmála jsem se.
"Jo, to vypadá. Ještě jsem zaslechl, že tě chtěl políbit." Drby se šíří rychle. Dělal, že něco pěečlivě upravuje v sešitě, ale viděla jsem, jak se snaží zachytit každé mé slovo.
"ne, prostě mě objal. To je všechno." Ukončila jsem debatu pč¨řesně ve chvíli, kdy do třídy vešla ředitelka.

VZala jsem svůj tácek s pochoutkami z jídelny a hledala Chantelle. Její čerstvě obarvené vlasy na blond skoro zářili, takže nebylo těžké ji najít. Posadila jsem se naproti ní a prohlédla jsem si jí.
"Myslím, že ti ta blond moc sluší." Zazubila jsem se na ní, zatímco jsem rozdělávala lehce perlivou vodu.
Díky." Usmála se a zakousla se do červeného jablka, co měla na tácku. "Nechceš dnes přijít k nám? Můžeme zkouknout nějakej film neo tak."
"Uch..ne dneska nemůžu..projekt biologie s Collinem." Ledabylem jsem pokrčila rameny.
"No, doufám, že si to užijete." Škádlivě se zasmála. Společně jsme dojedli a vydali se k Chantelliinýmu autu, protože se nabídla, že mě sveze.
Po cestě jsme potkali Tristana a Charlie jak jdou ruka v ruce a smějí se na celou ulici. Vypadali tak šťastně. Nejspíš už nemá cenu dál na něj čekat. Je čas posunout se dál. Dát Collinovi šanci.

Rychle jsem se doma převlékla a potom vyrazila na doučování několika celkem tupých studentů. Není divu, že většina z nich byli fotbalisté a roztleskávačky. Všechno jsem narychlo nadiktovala a ptom jsem jim dala zádání, aby to udělali doma, protože mě dneska tlačí čas. Hned jak jsem jim zadala práci, jsem vyběhla ze školní knihovny rovnou na autobusovou zastávku, která byla hned vedle. Už jsem byla skoro u zastávky, když vedle mě zastavilo auto.
"Autobus ti před chvílí ujel. Nastup si." Řekl tím svým sexy chraptlavým hlasem, který má jen on. Tristan.
"A-aha. Díky." Rychle jsem si sedla do sedadla a zabouhla za sebou dveře. Tristan nastartoval a já si prohlížela jeho dokonalý profil, který zdobili černé sluneční brýle. Mohla jsem vidět jeho lesklou náušnici, kterou nosívá v jednom uchu.
"Dnes děláte ten projekt z bilogie, že?" Nejistě jsem přikývla. "U vás? Víš, abych věděl kam tě odvést."
"U mě."
"A tvoje máme to ví?" Co se sakra stará?
"Bude v práci." Pokrčila jsem rameny.
"Aha." Sevřel pěëvně volatn až mu sbělali klouby, ale nespouštěl pohled ze silnice. Zbytek cesty proběhl v tichosti. On nespouštěl pohled z cesty a já byla zařezaná v sedadle.
"Tak ahoj." Vystoupila jsem rychle z auta, když jsme dorazili před náš dům.
"Můžu tě zítra odvézt do školy?" Zeptal se a já cítila jak se jeho oči vpíjeli do mých přes jeho sluneční brýle.
"Oh, jasně. Proč ne." Usmála jsem se a cítila jak mi zběsile bije srdce. Tristan se zářivě usmál, zavřel dveře a nechal mě zmatenou stát před mým domem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama