Irresistible - 4.díl

26. března 2013 v 14:35 | Avey. |  Irresistible

Když jsem ráno zvedla hlavu z polštáře, jako první jsem si všimla velkých černých fleků. Nejspíš od řasenky. Unaveně jsem si protřela oči a na černé fleky se hned objevili na dlaních. Ospale jsem se svalila znovu do polštářů, když mi došlo, že si vůbec nepamatuju, jak jsem se dostala domů. Poslední, co si pamatuju je jak jsem nastoupila ke Collinovi do auta. Potom nic. Ozval se zvonek a já okamžitě vyskočila z postele. Bohužel se mi přitom zamotala peřina pod nohy a bolestivě jsem upadla na měkký koberec.
"Sakra." Zanadávala jsem a trochu opatrněji se zvedla ze země. Zvonek se znovu rozezvonil. "Kdo, kurva, něco potřebuje tak brzo v sobotu ráno?" Nadávala jsem si pro sebe a rychle seběhla po schodech do přízemí. Zem tam moje bosé nohy trochu studila, ale i tak jsem si nevzala žádné boty. Trhnutím jsem otevřela dveře. První, co jsem záhledla byla červená růže. Potom nějaký obrázek vytetovaný na zápěstí a nakonec velké hnědé oči orámované hustými řasami.
"Eh..co tu děláš?" Zeptala jsem se a on si mě prohlédl.
"Ty ses nepřevlékla?" Ukázal no moje zmačkané šaty a já pokrčila rameny.
"Uh..já si ani nepamatuju,jak jsem se dostala domů." Zrudla jsem a pohled zavedla na své bosé nohy. "Poslední, co si pamatuju je jak jsem nasedla k tobě do auta."
"Jo..no usnula jsi, tak jsem tě odnesl. Tvoje máma je fakt milá." Zasmál se a já rychle zvedla svůj pohled, tak že se setlal s jeho.
"Ty. Jsi. Mě. Odnesl?" Vyděšeně jsem se opřela o rám dveří. "A máma tě viděla?" Zněla jsem hrozně zoufale.
"Jo, ale byla vážně milá..ukázala mi i tvůj pokoj." Zazubil se. Bože, proč?!
"Ehm..no..a co tu vlastně děláš?"
"Přišel jsem se podívat, co tu děláš." Proknouzl kolem mě dovnitř a zamířil si to rovnou do mého pokoje. Rychle jsem šla za ním.
"Já-já se teď půjdu převléknout. Ty počkej tady." Posadila jsem ho na postel a cestou do koupelny jsem ze stolku sundala svou černou krajkovou podprsenku. Rychle jsem opustila pokoj a snažila se zabránit červenání v mojí tváři.

Jen, co jsem za sebou zabouchnula dveře od koupelny, sedla jsem si k vaně a opřela se o ní zády. Nezapoměla jsem složit hlavu do dlaní. Bože, vždyť on mě nesl. Potkal mou matku. Viděl mě ráno s kocovinou. Může to být trapnější? Och, ano může. Náš projekt o rozmnožování. Zavzdychla jsem, ale hned se zvednula. Uvědomila jsem si totiž, že nechávám kluka v mém pokoji a on si může cokoliv prohlédnout. Cokoliv. Rychle jsem přes sebe přetáhla starou červenočernou kostkovanou košily a černé legíny. U zracdla jsem smyla řaseku a hřeben si přočesala vlasy.
Když jsem vstoupila do svého pokouje, zrovna si prohlížel mou nástěnku fotek. Na většině jsem byli já a Tristan.
"Kdo je to?" Zeptal se, když zaslechl jak podemnou zapraskala podlaha.
"Uhm..býval to můj nejlepší přítel." Pokrčila jsem rameny a v tureckém sedu se posadila na postel.
"A už není?"
"Nevím. Možná." Sklopila jsem pohled a on si po chvíli sedl vedle mě. Rukou natočil můj obličej a on mohl vidět, jak mi slzí oči.
"Hele..jestli tě nějak zradil je to kretén..moc tě neznám, ale vypadáš tak nevině..a já nevím...ale člověk má potřebu tě chránit." Opatrně kolem mě obmotal svoje ruce a já ho objala kolem pasu. Už je to dlouho, co jsem si naposledy pobrečela v klučičím objetí. Začal přejíždět konečky prstů po mé páteři a mě z toho nabíhali zimoravky. Vdechovala jsem jeho jemnou příjemnou vůni smíchanou s vodou po oholení a jeho mentolovým dechem.
"Colline.." Zašeptala jsem, odtáhla se a podívala se do jeho čokoládových očí. "Jsi vážně fajn." Znova jsem se ho pevně chytla a zaslechla jsem, jak se trochu uchechtl. Obmotal ruce kolem mých ramen a obřel se bradou na mých vlasech. Dalo by se říct, že tahle chvíle byla jakoby intimní. Bylo to hezké.Vážně se mi to líbilo. Ale bohužel..krutá realita se ozvala, protože zvonek od hlavních dveří se rozlehl domem.
"Um..musím jít otevřít." Usmála jsem se a odtáhla se. Rychle jsem se seběhla schody a otevřela dveře. Venku stál někdo, kdo se tu už dlouho nestavil.
"Ahoj, Ettie." Pozdravil mě tak jak to dělá jen on a mě spadla brada. Jeho tmavé vlasy byli dokonale rozcuchané a jeho zelené oči zářili. Na rtech mu hrál lehhký úsměv a ruce měl ležérně založené v kapsách.
"Tristane?" Zalapala jsem po dechu, ale on mě vtáhl do medvědího objetí.
"Říkáš to jakobych se nikdy nestavil." Zašeptal mi do ucha přes tmavé prameny vlasů.
"No, vlastně jsi tu dlouho nebyl." Vyvlékla jsem se z objetí. Dnes ráno jsem oblíbená. "Co potřebuješ?" Založila jsem si ruce na prsou a zvedla obočí.
"No..myslel jsem," Podrbal se na zátylku. "Že bychom mohli zajít někam na snídani." Usmál se. Hrozně ráda bych šla. Ale bylo by tak nezdvořilé vyhodit Collina. Vždyt to on mi včera pomohl. Oh..vždyt mi i donesl růží.
"Ehm..promiň, ale já nemůžu." Začervenala jsem se a on si znovu zastrčil ruce do kapsy.
"Uch, Aha." Snažil se nejspíš neznít zraněně a zvědavě, ale dalo se to dokonale vyčíst z jeho hlasu. "A smím vědět, co máš v plánu?" Zeptal se.
"Vlastně snídani. Se mnou." Ozvalo se za mnou od schodiště a my oba s Tristanem se tam vylekaně podívali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama