Irresistible - 20.díl

31. března 2013 v 0:03 | Avey. |  Irresistible

Všem jsem se vyhýbala velkým obloukem. Možná se vyhýali i oni mě, protože jsem na nikoho za celý týden nenarazila. Collin se nejspíš bál, že bych ho mohla zase nějak bláznivě obejmout, Tristan, protože chemie mezi námi je tak silná a on by se už neudržel (hahah, ne) a Chantelle..nevím proč, ale vyhýbá se mi. Celkem mě to děsí, protože je to moje jediná kamarádka a já nechci být zase sama. Naše kamarádství je pro mě hodně důležitý. Extra moc hodně důležitý!
Zabouchla jsem vchodové dveře a svalila se na postel. Tristan poslední dobou chodil domů vždy těsně před večerkou a ráno odcháze brzy. To je snad jasné vyhejbání se, ne? Vibrování telefonu přímo u mojí hlavy mě vyděsilo, že jsem vylekaně myhla svým tělem. Na obrazovce svítila zpráva. Zpráva od Chantelle..

"Za deset minut jsem u tebe. Musíme si promluvit." -Ch.

slova musíme si promluvit nikdy nevěstí nic dobrého, takže myslím, že ani dnes to dobré nebude. S povzdechem jsem mobil položila na stolek a zadívala se do bílého stropu. Dumala jsem nad tím, co mi chce říct.
Je to důvod proč se mi vyhýbá?
Protože jestli ano, potřebujuho vědět.
Mám na to právo, ne? Je to moje nejlepší a dobře i jediná kamarádka.
Zoufale a netrpělivě jsem zírala do stropu, ždímajíc v ruce polštář s květy. Čekala jsem na zvuk zvonku a už nevěděla, co si myslet. Měla vymyšleno spousty důvodů, proč mě ignorovala, ale žádný mi nepřišel reálný. Spíš jako kecy z nějaké harlekýnky.
Po pěti minutách jsem se přetočila na břicho a začala si kousat nehet na placi. Dělám to vždycky, když jsem nervózní. Hnusný zlozvyk.
Po dvouch minutách jsem si zase lehla na břicho, ale tentokrát jsem zaklonila hlavu na kraji matrace,takže jsem viěla obráceně. Bylo fajn vidět úplně jinak než normálně.
Po chvíli jsem cítila, jak mi v hlavě začalo pulzovat a obraz se mi začal točit. Nejspíš se mi nahrnulo moc krvedo mozku. Rychle jsem se narovnala, ale bohužel až moc rychle a hlava se mi ještě víc zatočila.

A pak se ozval zvuk, na který jsem čekala devět a kousek minuty.

Zvonek.

Okamžitějsem se rozběhla dolů a rozcapila dveře. Vidět Chantelle pro mě bylo celkem uklidňující, protože už byla tady. Nedělala si srandu.
Usmívala jsem, ale její tvář zůstávala bezvýrazná.
"Musíme si nutně promluvit." Řekla a vešla dovnitř. Pověsila jsem její bundu na věšák a ona se zula. Potom jsem ji zavedla k sobě do pokoje, kde jsme si obě sedli naproti sobě na postel.
"Tak, začni." Vyzvala jsem ji a ona se prudce nadechla.
"Uhm..ten vztah.." Nad slovem vztah udělala rukama uvozvky a já se na ní jen podivě dívala. "Ten nebyl pravý. Nechodili jsme spolu. Bože mě se ani nelíbí.."
"Cože? Vždyt jsi o něm předtím jen básnila. A co ty vzdechy z pokoje?"
"Tristan chtěl, aby to vypadalo, že ho nezajímáš..to všechno jsme hráli..nic nebylo..a on mi pohával něco skrývat.." Zavřela oči a rychle oddechovala.
"Co ti pomáhal skrývat?"
"To, že už mám přespůl riku přítelkyni." Vytřeštila jsem oči. Myslela jsem, že svoji nejlepší kamarádku znám, ale asi ne. Tohle byl šok. Jak mi něco taového mohla tajit? "Tristan nás jednou viděl, jak se líbáme..řekl, že mi pomůže když pomůžu já jemu. Promiň, nechtěla jsem tě tahat za nos."
"Nechtěla? Vážně? Vždyt to jsi celou dobu dělala!" Rozkřikla jsem se. Potom jsem se rozbrečela. Lapala jsem po dechu a Chantelle mě vtáhla do objetí.
"Tristan se teď hrozně trápí. Aby nemusel být doma chodí do parku. Možná bys za ním měla jít." Zešeptala.
Měla pravdu. Měla bych tam jít a všechno ujasnit.
Odtáhla jsem se od Chantelle a před uslzené oči se usmála. Potom jsem vstala a vyběhla ven, jen abych obešla asi tři parky, co máme ve městě a našla Tristana.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama