Irresistible - 2.díl

26. března 2013 v 14:29 | Avey. |  Irresistible

"To si děláš srandu!" Vydechla Chantelle zatímco si sedala vedle mě. "Novej fakt žhavej kluk s tebou má dělat na biologii project o sexe?!" Zvýšila hlas a po nás se otočilo několik hlav. Zrudla jsem a do úst si strčila několik hrabolků.
"Je to rozmnožování." Odpověděla jsem s pohledem zabodnutým do talíře.
"Uch..to je fuk." Zakousla se do jablka a podívala se za moje rameno. Na někoho, kdo tam byl se usmála. Po chvíli se kolem mých ramen obmotali silné paže. Vůni, kterou jsem cítila z jeho trčika jsem poznala okamžitě.
"Ahoj, Ettie." Zašeptal tím svým sexy chraplákem a posadil se. Chantelle sedící naproti mě ho jedla očima.
"Ech..ahoj..Tristane." Dlaně se mi začali potit. Neměl by být takhle blízko pokud si nepřeje, bych měla zástavu srdce. Je mi sice sedmnáct, ale i tak můžu dostat infarkt! Už dlouho jsme se spolu nebavili, protože on trávil svůj čas se svou super-sexy holkou. Tristan zastrčil můj pramínek vlasů za ucho a všimnul se mé červanající se tváře.
"Viděl jsem, co máte s tím klukem za project. Třeba si už konečně najdeš kluka." Usmál se. Za celý svůj životž jsem neměla kluka. Pár se jich zeptalo, ale já vždycky doufala, že půjdu s ním. Právě zničil, zašlapal a spálil všechny moje šance.
"Uch..víš, že já na to nejsem." Začala jsem si hrát s hranolkou na svém talíři.
"Kdyby si těm klukům dala šanci, stáli by fronty." Jo, ale ty bys v tý frontě nestál. Nedbale jsem pokrčila rameny.
"Přesně tohle jsem jí říkala." Ozvala se od stolu Chantelle a my oba jsme k ní zavedli naše pohledy. Zamračila jsem se na ní a podívala se na Tristana. Přikyvoval.
"No..moc děkuji za rady, ale myslím, že na rande budu chodit podle toho jestli chci já - ne vy. A teď, když mě omluvíte." Zvedla jsem se a s plným tácem odešla. I u dveří jídelny jsem na zádech cítila jejich pohledy.

Zamířila jsem ještě ke své skiňce než půjdu domů. Celkem mě překvapilo, že vedle ní stál Collin a léžerně se o ní opíral.
"Ahoj?" Přišla jsem blíž a začala odemykat skříňku."Co potřebuješ?"
"Já jenom..že bychom se měli nějak dohodnout na našem projektu." Zastrčil ruce hluboko do kapes a hodil na mě pohled těma svýma čokoládovýma očima. Já miluju čokoládu.
"Ehm..tak, co třeba..je to za dva týdny, že?" Přikývl a já se zamyslela. "Tak se sejdem v pondělí u nás a ve středu u vás?" Vzala jsem si tašku a posunula ji vysoko na remano. Přes ruku si přehodila červenou košili a zadívala se na špinavé conversky.
"Jo..to zní dobře." Věnoval mi úsměv, při kterém zvedl jenom jeden koutek a odešel. Kdyby byla chodba prázdná, nejspíš bych po skříňkách sjela dolů, ale místo toho jsem se jen přiblbe usmívala ve stoje.

Pomalu jako ve snách jsem šla na parkoviště. Collin byl asi jediný, co mě dostával do kolen. Kromě Tristana samozřejmě. Byl sladký, milý a .. vypadá to s ním nadějněji než s Tristanem. Porcházel jsem prázdnou chodbou, když se za mnou ozval klapot podpatků. Rychle jsem se otočila a tam stála Charlie. Byla zamračená a mezi jejím obočím se vytvořila malá vráska.
"Takže.. už jsem ti to jednou říkala. Nedělej. Oči. Na. Tristana." Pomalu, ale sebevědomě kráčela mým směrem. "Myslíš, že nevidím ty zamilovaný oči štěněte, který na něj děláš? Pochop, že tě nechce. Nikdo by nechtěl chudinku jako ty. Nikdo. A věř mi, že i ten novej si zachvíli uvědomí, že ty za nic nestojíš." Strčila do mě, že jsem zakolísala a ona v klidu prošla dál. Cítil jsem pálivé slzy, které se mi pomalu drali do očí. Odběhla jsem na záchod a rychle napsala Chantelle, že domů půjdu pěšky. Že musím mluvit s učitelkou na ájinu. Věřila mi. A já zůstala hodinu zavřená v prostřední kabince na záchodkách. Brečela jsem, protože mi ublížila. Brečela jsem, protože měla pravdu. Jsem ubohá.

--

Byl pátek ráno a já se rozhodla nejít do školy. Před mámou jsem to povedeně usimulovala a mohla jsem tedy ležet v posteli. Máma jsem spisovatelka, ale pracuje v kanceláři. Teda fřív pracovala tady, ale po tátově smrti říkala, že to místo má na ni negativní účinky, a že se nemůže soustředit. Tak byla pryč dvanáct hodin v kuse a já byla doma sama.
Vzala jsem si na kolena notebook a začala psát článek na svůj blog. Byl to takový, kde nějaká holka píše depresivní kecy, co cítí. A já to prostě cítila. Byli tam sice i normální články, ale já si užívala svou anonymitu a vylévala si své zlámané srdce. Včera jsem neměla sílu psát o tom, co mi řekla Charlie, ale dnes jo. A psala jsem. Všechno. Každý deatil toho, jak jsem se cítila. Psala jsem o tom, co jsem si uvědomila.

Spala jsem asi dvě hodinky, když někdo zazvonil. V pyžamových kalhotách se srdíčky a v vílém tílku jsem líně otevřela dveře. Chantelle, samozřejmě.
"Proč si nebyla ve škole?" Udýchaně se zeptala a opřela se o futra.
"Bylo mi špatně." Pokrčila jsem rameny a pustila jí dovnitř. Společně jsem vešli do obýváku a sednuly si na gauč.
"Jsi v pohodě?" Starostlivě si mě prohlédla až se mi na rukou vytvořila husí kůže.
"Jo..jsem." Násilým jsem se usmála a ignorovala tu bolest. Ne, nejsi. Jsi nicka.
"To je dobře, protože nezapomeň, že zítra je ta velká Mongtomeriovic práty." Opřela jsem se o zády o gauč a palec a ukazováček přiložila na kořen nosu. Prudce jsem vydýchla. Nemyslím si, že jsem byla připravená být v jednom domě se všema těma povrchníma děckama. Hlavně s Charlie. A Charlie, jak se olizuje s Tristanem.
"Já-já nevím." Omluvně jsem se na ní podívala a ona si povzdychla.
"Juliette..prosím. Slíbila jsi to." Udělala psí oči, u kterých věděla, že podlehnu.
"Fajn, ale nezůstanu dlouho."
Prostě jsem nebyla párty dívka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama