Irresistible - 17.díl

26. března 2013 v 14:53 | Avey. |  Irresistible

"Nejde to." Odtáhla jsem se od něj a pohled zabodnula do země. Cítila jsem se špatě kvůli Collinovi, kvůli Chantelle. Tristan přikývl.
"Chápu to."
"Ne. Nic nechápeš." A potom se mi všechno ztratilo. Vypadla mi slova. Všechna ta slova, která jsem toužila říct.
Která jsem toužila říct po našem polibku. "Kdybys ses nesnažil o to..to co se snažíš..byla by šnace být spolu. Kdyby sis nezačal se Chantelle. A..víš..já myslím, že ty si mě nevážíš. Věděl jsi, že jsem do tebe zamilovaná,ale celou tu dobu jsi nic neudělal a lámal jsi mi srdce! Kdyby se neobjevil Collin, tak si mě nevšímáš. Prostě ses jím jenom cítil ohrožený a potřeboval sis mě uržet. To je to co já cítím. A teď odsud odejdi. Chci být sama." Jemné slzy mi začali stékat po tvářích. On ani nevzhlédnul. Jen přikývl a odešel.
Pryč.
Pryč z mého pokoje.
Pryč z mojí mysli.
A jednou odejde i z mého srdce.

****

"Tristan,Tristan,Tristan,Tristan,Tristan,Tristan,Tristan,Tristan,Tristan..blablablabla.." Myslím, že jediná věc, o které Chantelle mluví je Tristan. A přitom mi příjde, že ten vztah pro ni není naplňující. Že se v něm necítít úplná. Ale asi z toho jen dělám vědu.
"Budeš se mnou sedlovat Collina?" Vyhrkla jsem zničehonic a ona se zastavila ve vypravováním o tom, jak ona a Tristan to dělali na záchodě v NAŠEM oblíbeném bistru, v NAŠÍ společné vaně, na její posteli, na které jen tak mimochoem taky spím, když u ní přespávám a nebo, že pro ni přichystal několik krásně romantických chvilek.
"Cože? Proč?"
"Myslím, že mi něco tají. A možná jsem ho slyšela jak si s někým povídá něco .. prostě divnýho." Hodila jsem učebnice do skřínky s plánem jít na oběd a vyhýbat se Tristanovi, protože mezi námi je to napjaté. Hodně. Většinou nemluvíme,nenavazujeme oční kontakt, jen sedíme nebo stojíme a koukáme kolem sebe.
Zdá se mi ještě vzdálenejší než dřív.
"Nemyslíš, že tě podvád, ne? To by podle měneudělal..má tě fakt rád.."
"Nemluví se mnou už dva dny, protože jsem se s ním nechtěla vyspat." Zdvihla jsem obočí a ona se zamračila.
"Máš pravdu. Musíme to zjistit! A až si ověříš, že tě nepodvádí budeme moc jít na dvojité rande!" Začala skákat a tleaskat. I když je to moje nejlepší kamarádka,měla jsem chut ji praštit židlí po hlave.
"Eh..to asi ne. Víš přece, že na to nejsem. A navíc teď spolu s Tristanem nevycházíme."
"Jo..všimla jsem si. Ale není to kvůli mě, že ne?"
"Né!" Zalhala jsem a radši otočila hlavu. Collin zrovna procházel kolem nás. "Kašlem na oběd. Jdem!" Chytla jsem ji za rukáv a táhla k jejímu autu, abychom mohli Collina bezpečně sledovat.

Vjel do luxusní čtvrti, kde Charlie bydlela a mě píchlo u srdce.
I když jsem to věděla.
I když by to mělo být jasné.
I tak mi to trhalo srdce.
Protože to, co jsem k němu cítila nebylo jen kamarádské.

Kdž zastavil na příjezdové cestě a ona mu otevřela dveře jen v županu do půlky stehen, oči se mi začali plnit slazmi.
Když přiložila svoje ústa na jeho, vzpoměla jsem si.
On mi lhal.
Do očí.
Když říkal, že si mě nevšimnul dřív, byla to jen mozerně vymyšlená lež.
Všechno to byli kecy.
Slzy mi pozvolna teklypo tvářích.
Dveře od domu se zavřely.
Nemohla jsem dýchat. Lapala jsem po dechu, sýpala jsem.
Chantelle mě jen vtáhla do náruče a pošeptala další lež: "Všechno bude v pořádku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama