Irresistible - 15.díl

26. března 2013 v 14:51 | Avey. |  Irresistible

Slzy. Křik. Bláznový smích. Úder pěstí. To všechno jsem musela držet v sobě. Jen jsem se možná až bláznivě usmívala a byla jsem bledá. Vlastně jsem si připadala jako želatina. Kdyby mě Collin nedržel, tak asi upadnu. Zhluboka jsem se nadechla a potom jsem se jako blázen rozeběhla pryč z kuchyně do koupelny. Bylo to tak moc trapné, ale já jsem se...pozvracela. Vydávala takové ty dávivé zvuky do záchodové mísy. Bylo štěstí, že jsem se zamknula, protože se dovnitř po chvíli všichni začali dobýývat.
"Zlatíčko jsi v pořádku?" Ozvala se mamka zpoza dveří, ale mě se zdálo jakoby se její hlas zdaloval a před očima jsem měla černo. Po chvíli jsem neslyšela nic, ale rukami jsem hýbala, ale po chvíli už ani to ne, protože jsem spadla a nevnímala svět.

***

Bylo to lepší něž když jsem omdlela poprvé. Teď jsem nebyla totiž zkroucená na zadním sedadle Collinova auta, ale jen jsem ležela ve své posteli. Svou postel jsem poznala podle malinové vůně aviváže, kterou používá máma. Bylo to pohodlné, ale já chtěla vstát. Otevřít oči a všem říct, že jsem v pořádku, ale nejde to. Jenom ležím a nemůžu se hnout. Cítím se tak nezmocná. Až po chvíli jsem si všimla, že mě někdo drží za ruku. Že mi někdo prsty přejíždí přes moje klouby. Ten dotyk byl příjemný. Skoro neznámý, ale i přes to jsem ho zdála.
"Moc mě to mrzí." Zašeptal někdo do mého ticha. Jeden nezaměnitelný hlas. Tristanův hlas. Pevně držel mou ruku a pořád dokola mluvil, jak ho to mrzí. Bylo mi ho líto. Chtěla jsem otevřít oči, ale víčka byla hrozně těžká. Všechno se zdálo být těžké. Mě se zdálo, že jsem stísněná.
"Možná bys měl s tou lítostí přestat." Ozval se zničehonic Collin. "Chodí totiž se mnou. A jak jsem mohl vidět, ty chodíš s její nejlepší kamarádkou." Jeho hlas byl úplně jiný než když mluví se mnou. Byl dalo by se říct nepříjemný.
"Možná, že kdyby se dozvěděla, cos udělal tak se s tebou rozejde." Jeho teplá ruku opustila tu mou a postel zavrzlala, když si stoupnul.
"Jenže ty jí to neřekneš, co Parkere? Jak jinak se to teda dozví?" Collin se mu posmíval a já mohla cítit to napětí, kterí naplňovalo místnost.
"Co mi uděláš, když jí to řeknu?"
"Budu tě muset zabít." Nikdo se nezasmál. Ani třeba na odlehčení situace. "Ale počkat..i kdybys jí to řekl a ona se semnou rozešla, ty budeš pořád chodit s její nejlepší kamarádkou a Jul je natolik sloušná, že by s tebou kvůli ní nechodila. Prostě si to posral kamaráde." Odfknul se Collin.
"Nic nevíš." Zabručel Tristan.
"Vím všechno." Tristan se na něm sarkasticky zasmál. Musela jsem se zamyslet. Co se stalo? Potřebuju to vědět. Nemůžu být ve vztahu, kde někdo lže a já..to prostě potřebuju vědět.
"Nebojíš se, že to Charlie řekne? Má pořádně prořízlou pusu." Tristan někam přešel, protože podlaha lehce zapraskala.
"Ne. Věřím ji." Odvětil Collin. Konečky prstů mě začali brnět. Charlie? Co s Charlie? V čem ji věří? Co se to tu sakra děje?
"Možná bys neměl."
"Ty mi nebudeš říkat, co mám a nemám dělat." Collin lehce zvýšil hlas.
"Uklidni se. Nebo chceš, aby tě slyšela celá její rodina? Teda vlastně její máma a můj táta." Opatrně jsem otevřela oči. V pokoji bylo šero a kluci stáli naproti sobě jako dva rozziřený býci.
"Co se děje?" Zachraptěla jsem a oba se na mě rychle otočili. V jejich očích jsem mohla vidět strach. Báli se, že vím o čem si povídali? Možná, že bude lepší, když si budou myslet, že jsem byla celou dobu mimo.
"Omdlela si." Pokrčil rameny Collin a přisednul se ke mě na postel. "Uhm..slyšela jsi něco z našeho rozhovoru?" Optal se nervózně. Všechno.
"Ne. Nic jsem neslyšela." Hrála jsem zmatenou a mohla jsem vidět, jak si oba oddechli.
"No..nechávám vás tu..dole čeká moje přítelkyně." Tristan vycouval v mého pokoje a mě bolelo srdce ze skutečnosti, že Chantelle je jeho přítelkyně.

Celý týden jsem nebyla ve škole a jen seděl doma na posteli, četla knihy, koukala na televizi a nebo tweetovala jako o život totálně nezáživnýma tweetama.
"Juliette! Pojď jsem!" Zakřičela na mě máma a já se rychle zvedla z postele. V kuchyni stála máma a usmívala se.
"Ano?"
"Mám pro tebe vážně důležitou informaci a já doufám, že za mě budeš ráda." Stále si držela na tváři úsměv, ale poznala jsem, že je nervózní. Radši jsem kývla hlavou, aby pokračovala a ona se rychle nadechla. "Víě..já a Jeremy jsme spolu.." Chtěla pokračovat, ale já ji tak trochu utla.
"To je skvělé.! Usmála jsem se a chtěla ji objat, ale ona mě zastavila a pokračovala ve své načaté řeči.
"No prostě...Jeremy a Tristan se k nám nastěhují."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama