Irresistible - 14.díl

26. března 2013 v 14:51 | Avey. |  Irresistible

Procházela jsem chodbou a všechny pohledy viseli na mě. Copak všichni vědí, co se stalo? Že jsm spadla? A nebo mají chuť mě kontrolovat, aby se to nestalo znovu?S pohledem upřeným na zem jsem se dopravila na hodinu angličtiny, kde jsem se posadila do své typické lavice uprostřed. Tristan si už ke mě pár poslednch hodin nesedá .. a vyhovuje mi to. Myslím. Nervózně jsem se rozhlížela kolem a čekala na učitele. Hlava mě sice trochu ještě bolela, ale bylo to mnohem lepší než včera, takže už jsem radikálně odmítávala zůstat doma. Možná jsem jedna z mála, která tu možnost nevyužila, ale já..já se prostě potřebuju dostat na vejšku. I když jsem teprve ve třetím ročníku.
"Můžu si přisednout? Nebo si zase odsedneš, když to udělám?" Vylekaně jsem zvedla hlavu a viděla usmívající se Tristana s knihami na rukách.
"Uhm," Odkašlala jsem si a odhrnula svoje učebnice na stranu. "No jasně."
"Díky." Usmál se. Jeho krk byl ztuhlý. Byl taky nervózní jako já? Proč jsem vlastně nervózní? Může za to skutečnost, že se s Tristanem zase chováme jako nejlepší kamarádi? JEN jako nejlepší kamarádi? Nemám tušení.
"Já..včera jsem se bavil." Mluvil s očima upřenýma před sebe.
"Já taky..bylo to fajn." Usmála jsem se a rukou mu přejela po rameni. On m¨pod mým dotykem cuknul a já rychle stáhla ruku. "Promiň-"
"Ne ty promiň..jenom prostě..nejsem na to zvyklej." Zasmál se.
"A jak to jde s novou přítelkyní?" Rychle jsem se zeptala a on vydechl.
"Je vážně úžasná! Já-já jen se bojím jak budeš reagovat, protože si nemyslím, že z ní budeš nadšená." Nervózně se odkašlal a jeho oči opustili ty mé.
"Proč myslíš?" Začala jsem si kreslit na okraj sešitu.
"Protože je to někdo, koho znáš."

**

"Takže sis to s tou večeří nerozmyslel?" Zeptala jsem se ho, když jsme společně stáli před naším domem, kde se chystala společná seznamovací večeře. Zavrtěl hlavou a potom ruce položil na moje boky. Přitáhl mě do jemného polibku, který mě ujistil v tom, že dělám dobře. Že to on je ta lepší volba. Nebo ne? Rychle jsem se dotkla zvonečka a po pár sekundách mi otevřela moje mamka v růžové zástěře.
"Ahojte." Usmívala. "Ty musíš být Collin. Já jsem mamka Juliette, ale říkej mi Ester." Napřáhla k němu ruku a on ji se širokým úsměvem přijal.
"Těší mě." Mamka nás vzala dovnitř a posadila ke stolu.
"Jste tu první. Nikdo ještě nepřišel." Jen co to dořekla se rozezvonil zvoneček. Mamka šla otevřít a když se vrátila do kuchyně, přišel s ní i pan Parker.
"Uhm..tohle je Collin." Představila jsem mu ho a on k němu taky natáhnul ruku. "Colline, tohle je pan Parker. Tristanův táta." Collin na mě tázavě pozvedl obočí.
"No, on totiž příjde i Tristan s jeho novou přítelkyní." Omluvně jsem pokrčila rameny.
"On má novou přítelkyni?" Divila se mamka. Já jsem jenom přikývla a rozhodla se, že už zmlknu. Všichni čtyři jsme jen v tichosti seděli kolem stola, teda kromě mamky, která taky běhala do kuchyně, aby se jí něco nespálilo. Když se konečně rozezvonl zvoneček, moje očekávání narostlo. Byla jsem hrozně zvědavá na to koho si přivede. Nikdy jsem si, ale nemyslela, že to bude ona. Dívka s obarvenými vlasy na blond a barevnáma očima. Moje nejlepší kamarádka.
"Chantelle?" Překvapeně jsem vydechla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama