Irresistible - 12.díl

26. března 2013 v 14:49 | Avey. |  Irresistible

Pomalu se ke mě přibližoval. Jeho dech byl nerovnoměrný. Můj taky. Chce mě políbit? Nebo o co se to snaží? Naši dechy se postupně míchali. Byl ode mě a pak jakoby se odhodlal. Chtěl přerusit tu mezeru mezi námi. Zatajila jsem dech.
Někdo.
Zaklepal.
Odskočili jsme od sebe asi pět metrů. Vlastně skoro tak jak to pokoj dovoloval.Oba jsme se snažili snažili vyhnout vzájemnému očnímu kontaktu. Tristan svůj pohled zaměřil na plyšáky na poličce a já se nervózně se koukala na přikrývku.
"Tristane, tvůj táta už odchází, ale jestli chceš můžeš přespat." Ozval se přes moje dveře mamčin hlas. Modlila jsem se, aby odmítnul. Aby odjel. Abych se mu mohla vyhýbat. Podívala jsem se na něj a zamračila jsem se. Vážně mě štve. Na Tristanově tváři se objevil úškrn a mě přepadla panika.
Prosím, prosím ať odejde.
"Pojedu domů." Tentokrát se něžně usmál. "Ettie má ještě nějaký úkoly a já bych se nudil." mamka se přes dveře zasmála a já je otevřela. Nechala jsem Tristana, aby odešel a potom jsem se odebrala ke spánku,
Díky bohu, že nikdo nic neví o mých úkolech.
***
Ráno se pro mě Collin zastavil a svezl do školy, kde mě hned vzal za ruku. Lidé zírali, někteří i zcelaotevřeně, ale myslím, že se mi to celekm dařilo ignorovat. Když jsme procházeli kolem Charlie, nevypadalo to, že ji rozchod nějak zasáhl. Vlastně vypadala šťastně. A s radostí flirotvala. Možná byla šťastnější než, když když byla ve vztahu s Tristanem. Možná, že ani jeden v tom vztahu nebyl spokojený.
Možná, že se šťastnost šíří jako nějaká záhadná nemoc nějakým záhadným způsobem, protože když jsem dorazila na hodinu historie, kterou mám se Chantelle, taky se až moc vesele usmívala.
"Co se děje, že jsi tak veselá?" Se zájmem jsem se zeptala, když jsem si vedle ní sedla na hodinu. Collin měl tělák a nechával mě se štastnou Chanetlle? Och, potřebuju někoho normálního.
"Brzo se to dozvíš, ale já ti to teď nesmím říct." Zazubila se. Němě jsem si ji prohlížela.
Tajemství.
To bylo něco neobvyjlého, protože jsme si říkali všechno.

"Je bezva, že všichni vědí o tom, že spolu chodíme." Usmál se Collin, když jsme znovu ruka v ruce procházeli chodbou lemovanou modrými školními sřínkami. Nevěděla jsem, co je na tom super. Neměla jsem ráda, když o mě někdo mluvil nebo když si mě někdo prohlížel.
"Uch..jo to teda." Falešně jsem se sumála. "No a .. víš moje máma se nějak dozvěděla o tom, že spolu chodíme a chce tě pozvat na večeři. Ale jestli nechceš jít nevadí..já vymyslím nějakou výmluvu!" Říkala jsem rychle až jsem si nebyla jistá jestli to stíjá.
"Podle mě by to bylo super." Zastavil se a zatáhnul mě za ruku, abych přímo narazila rty na ty jeho. Usmála jsem se do našeho polibku, o kterém si někdo mohl říct, že vypadá nevině. Ale nebyl. I z jednoho obyčejného polibku se mi totiž rozbušilo srdce.

Byla jsem vděčná, když jsem konečně mohla jít na oběd. Vyhledala jsem okamžitě místo naproti Chantelle a ta se na mě usmála.
"Nechceš dneska něco podniknout?" Zeptala jsem se zatímco jsem bojovala s plechovkou dietní coly.
"Promiň, ale dneska nemůžu. Už něco mám." Tváře ji zčervenali a ona sklonila svůj pohled k obědu - čevapčiči s bramborem.
"Aha." Byla jsem zaražená. A jelikož jsem nevěděla, co dělat rozhodla jsem se podívat se na Collina, jak trénuje s klukama fotbal. Když jsem, ale přišla k hřišti, nikdo tam nebyl. Bylo prázdné. Opuštěné.
Otočila jsem se kolem svojí osy, ale nikoho jsem nezahlédla. Radši jsem se vydala do šaten. Tam by někdo mohl být. I když jsem byla v klučičí, slyšela jsem dívčí chichotání. Šla jsem za ním a když jsem dorazila skoro až ke zdroji, zamrzla jsem. Možná, jsem nemohla dýchat. Collin a Charlie. Jejich spojené rty. A potom jen rma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama