Irresistible - 11.díl

26. března 2013 v 14:48 | Avey. |  Irresistible

Stál tam ve společnosti gotbalistů a koukal na nás. Jakoby věděl na co se mě Collin zeptal. Usmíval se a hypnotizoval mě pohledem. Cítila jsem se jako v tranzu a nevšimla jsem si, že na mě Collin už nějakou chvíli mluví.
"Juliette?" Zamával mi rukou před obličejem a já sebou trhla. Svým pohledem jsem okamžitě sjela k jeho a omluvně se usmála.
"Promiň byla jsem mimo." Zakousla jsem se do hranolky na jejímž konci se nacházel se sladký kečup.
"V pohodě ... uhm, nechci na tebe nějak tlačit, ale....dáš mi odpověd?"Nervózně si rukou přejel po zadní části krku a jeho krásné hnědé velké oči orámované hustými řasami se upřeli na mě. Bylo to trochu znervózňující. Musela jsem si odkašlat, aby ze mě nevyšel jen chrapot.
"Já-já si myslím, že by to bylo fajn." Dostala jsem ze sebe a cítila jsem, jak mou tvář polilo horko. Collin se do široka usmál a rychle si přesendul na stejnou sedačku jako já, která byla naproti té jeho. Pomalu se ke mě přiblížil a dlaně mi položil na tváře. Pak se opatrně přiblížil ke mě a spojil naše rty jakoby tenhle polibek byl ten co zpečeťuje náš vztah. Periferním viděním jsem si všimla, jak Tristan odvrací od nás pohled.
Nemám proč se cítit provinile. Celý ty roky si mě nevšímal. Collin si mě všimnul hned. Svoje ruce jsem mu zaháknula za krkem. Myslím, že už mám jasno, jak to mezi námi je.

***


Domů jsem se vrátila pár minut po osmé a hned, co jsem vešla jsem slyšela něčí smích z kuchyně. Sundala jsem si svou koženou bundu a lehce zablácené tenisky a vešla do kuchyně. Ani mě nepřekvapilo, že tam na barové stoličce sedí pan Parkere s mojí mámou. Ale to, že jim Tristan dělá společnost.Nervózně jsem si odkašlala.
"Ahoj mami..eh dobrý den." Slušně jsem pozdravila, všichni se na mě otočili a po chvíli se usmáli.
"Ahoj zlatíčko." Mamka se zvedla a šla mě obejmout. Celekm mě překvapilo, když se kolem mě obmotali dvě paže. Moje mamka není zrovna ten typ, coo¨by běžně někoho obejmul. "Jsem tak ráda, že sis už konečně našla přítele." Pyšně pronesla a já zamrzla.Jak to ví? Přes její rameno jsem viděla Tristana, jak se usmívá.Hodila jsem na něj něco, co měl být naštvanej pohled, ale nejsem si jistá jestli to tak vypadlo. Odtáhla jsem se od mámy. "Musíme ho pozvat na oběd!Myslíš, že má čas ve středu? A mohli by přijít i Tristan a Charlie! Och to by bylo skvělý! Jeremy by mohl poznat Charlie a já Collina. Všechno na jednou." Rozplývala se mamka a promnula nad svým dokonalým plánem ruce. Všichni nejspíš totálně ignorovali skutečnost, že jsem bledá jako stěna.
"To by bylo skvělé. Myslím, že Charlie bude nadšená." Usmál se Tristan a usrkl ze svého předpokládám, že černého čaje. Kdybych se neuměla ovládat, tak se na něj vrhnu přes stůl a něco mu udělám. Nebo na něj aspoň vyleju ten horký čaj. Místo toho jsem se jen usmála.
"I já si myslím, že je to skvělý nápad. Collin bude nadšený." Přikývla jsem . Ale nebyla jsem si jistá jestli vůbec bude chtít. Není to moc brzy?
"Skvělé tak to domluvte. Ve středu v šest, at jste tady." Usmála se máma, která se potom podívala na usmívajícího se pana Parkera.
"Tak já jdu nahoru." Pokrčila jsem rameny a otočila se k odchodu.
"Och, víš Juliette..tady Tristana už určitě musíme nudit." Spráskla ruce. "Vezmeš ho nahoru sebou?" Naklonila hlavu nastranu a usmála se.
"Eh..já..musím udělat..úkoly." Vykoktala jsem na snahu nebýt s Tristanem v jedné místnosti.
"Jsem si jistá, že úkoly můžou počkat." Řekla už tvrdším hlasem.
"Dobře. jdeš?" Kývla jsem hlavou na Tristana a on přikývl. trochu neohrabaně vstal ze svojí židle a následoval mě do mého pokoje.

"Pání skoro nic se tu nezměnilo." Rozhlédl se po mém pokoji. Zrak mu padl na černou podprsenku se světle tůžovými puntíky, která byla na psacím stole. Oba jsme pro ni rychle skočili, ale každý z jiného důvodu. Já proto, abych ji mohla schovat a zabránit trapné situaci a on proto, aby tu trapnou situaci mohl rozproudit.
Bohužel byl rychlejší a po pár sekundách se mu už předmět za ramínko houpal na prstě. Zrudla jsem a natáhla se pro ni, ale on ruku posunul ještě víc a i kdybych skákala sebevýš, nedosáhnu na ni a on si v tom bude libovat.
"Nosíš vážně rozkošné prádlo." Ještě si tu podprsenku prohlídl a potom ji odhodil na postel. "Víš, mám takový problém." Promluvil asi po dvou minutách ticha. "Rozešel jsem se s Charlie. Myslíš, že bude vadit, když si přivedu svou novou dívku?" Zeptal se tím svým smyslným hlasem.
"Ty jsi se rozešel se Charlie? Kdy?"
"Dneska." pokrčil rameny.
"A to už máš novou přítelkyni?" Oněměla jsem. Nejspíš se z něho vážně stává kretén.
"Ještě ne, ale vím, že mě ta holka chce." Olízl si rty a myslím, že mohl slyšet bušení mého srdce. "Neboj. Nemám v plánu tě Collinovi přebrat. Ty nejsi ta, kterou chci." Zřejmě právě uhasil všechnu mou náklonost k němu.
"Já tě, ale stejně nechci." Snažila jsem se znít silně, ale do očí se mi tlačili slzy.
"Já vím, že mě chceš už od svých čtrnácti." Zašeptal a jemnými bříšky prstů mi přejel po tváři.
"J-jak to víš?" Zkoprněle jsem se zeptala.
"Když mi bylo patnáct, ukradl jsem tvůj deník." Řekl jakoby to bylo u něho běžné.
"Cože? Jak jsi mi mohl takhle narušit soukromí?!"
"Vždycky jsi na Charlie koukala jakoby ti něco udělala. Musel jsem vědět, co."
"Tak teď už to víš. Jenže já už tě nemiluju," Lež. Lež. Lež.
"Lžeš." Přiblížil se ke mě ještě blíž. "Vím, jak se na mě díváš." Zašeptal a jeho obličej se začal přibližovat ještě víc k mému. Já tam jen stála jako socha a čekala, co se bude dít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama