Irresistible - 10.díl

26. března 2013 v 14:47 | Avey. |  Irresistible

Láska. Co je vlastně láska? Je to něco, co cítíme k někomu vyjímečnému. Jsou to pocity, kdy se vám rozbuší srdce jen, když tu osobu zpatříte. Jsem zmatená. Stačí mi pohled na jednoho z nich a rozbuší se mi srdce. Ale moje pocity jsou ke každému jiné. Jen nevím, co je to za pocity. Je to tak silné, že někdy mám pocit, že mi srdce vyskočí z hrudního koše rovnou do náruče jednoho z nich. Jenže ty věco, co cítím k Tristanovi jsou jiné než ke Collinovi. Myslela jsem si, že Tristana miluju, ale co když vlastně miluju Collina a neuvědomuju si to? Nebo, co když je to naopak? Co když miluju Tristana a Collina beru jen jako blízkého kamaráda? Je těžké rozlišovat tyhle city, pokud si myslíte, že jste celou dobu žili v iluzi. Láska. Moje nepoznané místo. Místo, kde vím, že se skrývá plno bolesti. Plno zakázaných míst. Je to něco, co nám ubližuje, ale ... my se necháváme. Nebráníme se proti lásce. Stále se dál a dál zamilováváme a pak končíme se zlomeným srdcem. Možná, že každý podléhá předsudkům a myslí si, že každá sedmnáctiletá holka už měla zlomené srdce. Že už si tím aspoň jednou prošla. Dobře.. v tom případě nepoznají mě. Zlomené srdce jsem měla nanejvýž platonicky a to od Tristana. Musím, ale uznat, že to bolelo. Ale nejsem si jistá jestli to byla TA láska, která mi ho zlomila.
"Panebože, nechápu, jak se jim v téhle zimě chce hrát." Zadrkotala zuby Chantelle zatímco jsme seděli na tribuně a pozorovali hráče peroucí se o míč. Foukal studený vítr a naše tváře byli úplně červené, stejně jako naše prsty, u kterých jsem měla pocit, že mi brzo upadnout.
"Nechápu proč je vůbec baví běhat za míčem. Je to nuda." Odfrkla jsem a dala si ruce do kapes, aby se aspoň trochu zahřáli. Hráč s číslem 13, který byl Collin, zrovna přebíhal s míčem přes hřiště. Trochu jsem zapískala na jeho podproru a potom je klidně seděla.
Vždycky, když Tristan měl míč, Charlie pištěla jako zblázněná a mě to nutilo protáčet oči. Viděla jsem, jak Chantelle nenápadně pokukuje po Tristanovi a já nevím..ale štvalo mě to. Štvalo mě, že i jiné holky po něm touží. Ale vím, že ho žádná, možná, že ani Charlie, nemiluje. Možná, že ani já.
Collinovi oči se skrz velkou helmu setkají s mými a věnuje mi úsměv. Stydlivě mu ho opětuju a on se zase hned rozběhne.

"Hele, co kdybychom si dnes zašli na večeři? Třeba do toho bistra, co je na rohu." Collin se ke mě přibližoval zatímco já jsem byla opřená o kapotu jeho černého auta.
"To by bylo fajn." Zazubila jsem se a on položil svoje dlaně na kapotu vedle mých boků. Jeho nos se skoro dotýkal mého a horký dech s míchaný se studeným vzduchem jsem cítila na rtech. Stačilo jen kousek, aby mě mohl políbit.
"Hej nováčku! Jdeš s námi na pizzu?" Zakřičel jeden z fotbalistů, po bližím zaostření Jared. Tristan se za nimi táhl a koukal naším směrem. Cítila jsem jak jeho pohled přejížděl po našich siluetách. I zdálky jsem mohla vidět, jak se mračil.
"Uhm, ne. Nemůžu." Zakřičel na zpět a podíval se na mě. Usmál se.
"Klidně běž." Zašeptala jsem, ale on zavrtěl hlavou.
"Chci být s tebou."
Kroužek fotbalistů nás stále nepřestával sledovat. Proč mám pocit, že se Tristan snaží Collinovi vyvrtat díru do hlavy? Všichni se smály. Možná na nás. Možná na soukromém vtípku.
"Kluci, počkejte na nás!" jako velká voda se přiřítili roztleskávačky v čele s Charlie, která se hned zavěsila na Tristana o on od nás odtrhl pohled. Znechuceně jsem si odfrkla a Collin se na mě překvapeně podíval.
"Děje se něco?"
"Ne." Odsekla jsem a snažila se nekoukat na jejich válku jazyků.
"Tak pojedeme?" Zeptal se mile až mě to donutilo se usmát.
"Jo. Pojeďme." Zakřičel na kluky, že už odjíždíme a ty ho sborově pozdravili zpět. Tristan se i přes to, že mu Charlie něco říkala díval na mě a já měla velkou chuť na něj začít křičet ať už si semnoou přestane hrát!

Seděli jsme v jednom z boxů s červenými koženými sedačkami a já si do pusy dávala hranolky, které jsem ještě předtím namočilav kečupu.
"Je to tu celekm dobré, že?" Collin zapil svoje jídlo colou.
"Uhm-uhm." Přikývla jsem s plnou pusou. "Já-já mám takový problém rozeznat...no prostě.." Začala jsem pomalu rudnout zatímco jsem se snažila vykoktat jednu z nejdůležitějších věcí, co jsem měla na srdci. "No..víš..jak to mezi námi je?" Hned, co jsem to dořekla jsem zabodla svůj pohled na plastový stůl. Jeho studená ruka skryla tu mou. Přes řasy jsem se podívala na něj a on se usmál. Pomalu se naklonil přes stůl a jemně mě políbil.
"Juliette budeš se mnou chodit?" Chtěla jsem odpovědět, ale moje odpověd by se ztratila v křiku fotbalistů, kteří vešli dovbitř. Tristan znovu vyhledal moje oči a upřeně do nich hleděl. Když se usmál, oněměla jsem a svou odpověd zvážila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama